Schlaggenwald einst kaiserlich freie Bergstadt — Horní Slavkov, kdysi císařské svobodné horní město
/ 464
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 338
Kdysi tu byla... slavkovské nářečí

Fröihräng u Åltweiwåtånz dauän niät läng – ranní déšť a tanec starých žen dlouho nevydrží; wenn mä kaa Gäld håut, siäht mä än Nårrn gleich – bez peněz je člověk hned za nikoho; ā wing gout in dä Krimm, gäiht mä nix im – malá zajížďka často žádné zdržení nezpůsobí; wenn unnä Herrgott än Nårrn hoom w(ü)ll, leßt ä än Muä äs Wei schtärm – když chce náš Pán Bůh mít z někoho blázna, nechá muži zemřít ženu; wöi dä Herr, suä 's Gscherr – jaký pán, takové je vše, co k němu patří; wenn d'Kinnä zän Mårk' gängä, läisn d'Kramä Gäld – když děti jdou nakupovat, kupci na tom dobře vydělají; wenn mä än Kinnän än W(ü)lln leßt, dånn greinä sä niät – když se dětem nechá jejich vůle, nepláčou; mä därf d'Leit niät weegschmeißn, nuä weeglahnä – s lidmi se nemá definitivně přerušovat vztah; weä d'Sei(n)s niät dänglt, diän dänglt d'Sei(n)s – kdo se nestará o své nářadí, toho přivede k zoufalství; hintärn Distlschtuäck schtäiht dä Buttätuäp – teprve po velké námaze (klučení!) přijde úroda.

Křestní jména ve zkrácené podobě, např.

– dívčí: Beppi – Josefa Bruni – Brunhilde Fanni – Franziska Fini – Josefine Leni – Magdalena Mali – Amalie Mårä – Marie Nannl – Anna Seffä – Josefa Trudl – Gertrude

– chlapecká: Bepp – Josef Dolf – Adolf Edl – Eduard Eeml – Emil Josl – Josef Mani – Emanuel Naaz – Ignaz Rigl – Richard Viez – Vinzenz Wenz – Wenzl.

Jazykolam

Hintä Håns'ns Hundshittn hängä hunnät Hoosnhait; Håns, hul sä heä! – Za Hansovou psí boudou visí sto zaječích kůží; Hansi, přines je sem!

Na procvičení

„Wir" (my) se řekne „miä" a „Bier" (pivo) „Böiä", „los!" (jedem!) se řekne „wüä!" a „vier" (čtyři) „vöiä", „nie" (nikdy) je „nöi" a „knien" (klečet) je „knöiä", „wie" (jak) je „wöi" a „ziehen" (táhnout) je „zöihä", z „Hase" (zajíc) se stane „Hoos" a z „Hose" (kalhoty) „Huäsn", z „Nase" (nos) se stane „Noos", „schwer tragen" (těžce nést) „truäsn", „Teig" (těsto) se řekne „Taag", ale „Tag" (den) se řekne „Tooch", „heiß" (horký) se změní na „haaß" a z „Dach" (střecha) je „Dooch", „Zahn" (zub) se řekne „Zuäh" a „Krähe" (vrána) „Kråuhä",

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 338 z 464
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.