⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Velký důraz se přitom kladl na jednotnou metodu výuky.
V roce 1584 se farář nabídl, že bude vyučovat i hebrejštinu.
Školní vyučování probíhalo s výjimkou nedělí a svátků denně od 7 do 10 hodin a od 1 do 4 hodin. Středa a sobota odpoledne byly volné. Dvakrát ročně se konaly zkoušky, jedna o svatém Jiří (23. dubna), druhá o svatém Michalovi (29. září).
Protože se kolem roku 1590 ve školství projevovaly „nedbalosti", vystoupili kaplani Knod a Weigel dne 17. května 1590 na zasedání rady proti těmto nešvarům.
Dne 13. června 1596 bylo všem „školním zaměstnancům" předáno nové znění povinností, které mají dodržovat, a v 18 článcích byly stanoveny všechny podrobnosti, jež bylo třeba nejpřísněji dodržovat.
Jak pokrokoví byli tehdejší radní, ukazuje následující ustanovení: učitelé se mají k žákům chovat „pěkně mravně po školmistrovsku" a ne se ukazovat „hrubě a hněvivě". Baccalaureovi Bernhardu Jahnovi bylo už roku 1592 kladeno na srdce, aby bral ohled na „ingenia" (vrozenou povahu, charakter) chlapců, „neboť leccos se dá potrestat mnohem spíš slovy než metlou".
Zatímco se latinská škola všude těšila velké vážnosti, na politickém nebi se s nastupující protireformací stahovaly temné mraky. Ačkoli se Horní Slavkov (Schlaggenwald) na českém stavovském povstání roku 1618 podílel jen mírně, sebral císař Ferdinand II. v roce 1624 městu vládu nad Bečovem (Petschau). To a úpadek hornictví způsobený válečnými poměry přivedly město k naprosté zkáze. Nebylo už schopno udržet latinskou školu. V roce 1624 byl protestantský farní kostel uzavřen a brzy poté začalo vyhánění evangelických duchovních a učitelů.
Katolický hejtman Vahel vyzval evangelické učitele k „provozování" katolických zpěvů a hrozil:
„Kdo nepředloží zpovědní lístek, je zcela bezprávný v plném smyslu toho slova." Protože se tito nechtěli vrátit ke katolické víře, zastavil jim 18. září 1624 plat. Nato 20. září položil rektor Sebastian Fürgang školní klíče „na radní stůl".
Nyní dosadil c.k. hejtmanský úřad katolického rektora a katolické učitele, kteří ale při odporu většiny protestantského obyvatelstva dlouho nevydrželi a město znovu opustili. Kromě toho stále více klesala ochota měšťanů posílat děti do školy; ubývala i návštěva žáků odjinud. Tak se kdysi tak proslulá latinská škola rozpadla.
V únoru 1625 opustili město všichni evangeličtí učitelé a mnozí měšťané.
Poměrně skrovné historické prameny neposkytují vhled do života a působení žáků, kteří navštěvovali latinskou školu v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Přesto zaslouží vyzdvižení dva muži:
Christoph Crinesius, kazatel a orientalista, a
Zacharias Theobaldus, dějepisec, matematik a astronom.*)
*) Viz příspěvek „Významní muži z Horního Slavkova (Schlaggenwald)".
des Theogni; ferner Stilübungen, Religionslehre, Lesung des Evangeliums im griechischen Text mit Erklärungen, Arithmetik, Logik, Poesie und Rhetorik sowie Musik als Choralgesang.
Großes Gewicht legte man dabei auf eine einheitliche Unterrichtsmethode.
Im Jahre 1584 erbot sich der Pfarrer, auch die hebräische Sprache zu lehren.
Der Schulunterricht erfolgte mit Ausnahme von Sonn- und Feiertagen täglich von 7 bis 10 Uhr und von 1 bis 4 Uhr. Mittwoch- und Samstagnachmittag waren frei. Zweimal im Jahr wurden Prüfungen abgehalten, die eine zu Georgi (23. April), die andere zu Michaelis (29. Sept.).
Da sich um das Jahr 1590 „Lässigkeiten" im Schulwesen bemerkbar machten, traten die Kapläne Knod und Weigel am 17. Mai 1590 in einer Ratssitzung gegen diese Mißstände auf.
Am 13. Juni 1596 wurde allen „Schulbediensteten" eine neue Fassung der von ihnen zu beachtenden Pflichten ausgehändigt und in 18 Artikeln alle Einzelheiten festgelegt, die strengstens zu befolgen waren.
Wie fortschrittlich die Ratsherren damals waren, geht aus folgender Bestimmung hervor: Die Lehrer sollen sich gegen die Schüler „fein sittsam schulmeisterlich" und nicht „polterisch und zornhaftig erzeigen". Dem Baccalaureus Bernhard Jahn legte man schon 1592 ans Herz, der Knaben „ingenia (angeborenes Wesen, Charakter) in Acht zu nehmen, da sich manches weit eher mit Worten als mit Ruten strafen läßt".
Während die Lateinschule allseits großes Ansehen genoß, zogen sich mit der beginnenden Gegenreformation am politischen Himmel dunkle Wetterwolken zusammen. Obwohl sich Schlaggenwald am böhmischen Aufstand 1618 nur mäßig beteiligte, nahm Kaiser Ferdinand II. im Jahre 1624 der Stadt die Herrschaft über Petschau weg. Dies und der durch die Kriegsverhältnisse verursachte Niedergang des Bergbaus führten den völligen Ruin der Stadt herbei. Sie war nicht mehr imstande, die Lateinschule zu erhalten. Im Jahre 1624 wurde die protestantische Pfarrkirche gesperrt, und bald darauf begann die Vertreibung der evangelischen Geistlichen und Lehrer.
Der katholische Hauptmann Vahel forderte die evangelischen Lehrer zur „Ausübung" katholischer Gesänge auf und drohte:
„Wer nicht den Beichtzettel vorlegt, ist rechtlos im vollsten Sinne des Wortes." Da diese aber nicht zum katholischen Glauben zurückkehren wollten, stellte er am 18. September 1624 den Lehrern die Besoldung ein. Daraufhin legte am 20. September der Rektor Sebastian Fürgang die Schulschlüssel „auf den Ratstisch".
Nun setzte das k.k. Oberamt einen katholischen Rektor und katholische Lehrer ein, die aber bei dem Widerstand der Mehrheit der protestantischen Bevölkerung nicht lange durchhielten und die Stadt wieder verließen. Außerdem wurde die Bereitschaft der Bürger, ihre Kinder in die Schule zu schicken, immer geringer; auch der Besuch auswärtiger Schüler nahm ab. So löste sich die einst so bekannte Lateinschule auf.
Im Februar 1625 verließen alle evangelischen Lehrer und viele Bürger die Stadt.
Die eher spärlichen Geschichtsquellen gewähren keinen Einblick in das Leben und Wirken von Schülern, die in Schlaggenwald die Lateinschule besuchten. Zwei Männer indes verdienen hervorgehoben zu werden:
Christoph Crinesius, Prediger und Orientalist, und
Zacharias Theobaldus, Geschichtsschreiber, Mathematiker und Astronom.*)
*) Siehe Beitrag „Bedeutende Männer aus Schlaggenwald".
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.