Školství

Německá škola

Slavkovské školství začínalo pravděpodobně ještě před založením města, jako všude na venkově, s potulnými učiteli. Vyučování se omezovalo na zimní měsíce, protože v ostatní době musely děti pomáhat rodičům při práci.

Nastupující hornictví vytrhlo měšťany z venkovských poměrů a pro obchod vyžadovalo vyškolené síly.

Po srůstání jednotlivých osad a po výstavbě kostela sv. Jiří – podle farní pamětní knihy v roce 1242 – se usilovalo o lepší vzdělání.

Přidělením faráře v roce 1357 byla škola postavena pod dohled církve. Vyučování probíhalo ve vlastní místnosti a školní mistr byl zároveň kostelníkem. Za to jako kantor pobíral církevní a mešní poplatky.

Bohužel o vývoji školství v následujících letech nejsou žádné doklady, protože pomocné síly císařských vojsk v roce 1632 zničily na radnici všechny knihy a spisy.

Jak ukazuje společenský vývoj na konci středověku, tehdejší dómské a klášterní školy svou nabídkou vzdělání už neodpovídaly potřebám měšťanů. Synové měšťanů, kteří chtěli jednou zasednout v radě, potřebovali prakticky zaměřené vzdělání, aby zvládli písemný styk a účetnictví. Kdo chtěl být jako řemeslník přijat do cechu, musel prokázat určité vzdělání – „absolvovat křesťanskou nauku" a s nástupem písařských škol přinášet elementární znalosti. Pro to se učené školy nehodily. Rada se proto postarala o odpovídající zařízení. Tak vznikla v Horním Slavkově (Schlaggenwald) pod městským patronátem „německá škola". Vyučování mělo vycházet z mateřského jazyka a vést až k počátkům latiny.

Protože v té době ještě neexistovaly školní učebnice, spočíval způsob výuky na těchto školách – pozdějších obecných školách – v předříkávání a opakování a v zadávání a zkoušení naučené látky. A to často u nedostatečně vzdělaných učitelů!

Ke svému skromnému platu dostávali jako přídavek školné a malý peněžní úrok, který ročně platil pekařský cech.

Listinně je německá škola v Horním Slavkově doložena roku 1537. Chlapci a dívky byli vyučováni společně v jedné místnosti. Jako první – v spisech doložený – německý školní a počtářský mistr působil Hans Kolb z Nabburgu.

Rozvoj školství úzce souvisí – vedle stále přítomného zájmu radních vyhovět vzdělávacím potřebám měšťanů – s duchovními snahami a s tím spojenou proměnou měšťanů skrze humanismus (13. až 16. stol.) jako protipólem scholastiky. Humanismus chtěl nahradit jako úzkoprsá vnímanou dogmatickou školní moudrost scholastiky (asi 9. až 14. stol.). Docházelo k literárnímu a filozofickému znovuprobuzení antiky, které bylo obzvlášť podpořeno nastupující reformací.

Tento zvrat proměnil kulturní tvář města a měšťané kladli stále vyšší nároky. Vzkvétající hornictví neustále přitahovalo nové havíře. Město se zvětšovalo a škola musela být rozšířena. Rada však neposkytovala jen nové prostory, vyžadovala také vysoký výkon od učitelů a povinný dohled ze strany duchovních.

věta pokračuje na dalším listu ⟶