⟵ věta pokračuje z předchozího listu
postaveného oratoria (pozdější vedlejší místnosti sakristie), poté v levé hřbitovní zdi vedle děkanské brány.
Náhrobní kámen v západní hřbitovní zdi s bronzově litým epitafem pro Eliase Günthera z roku 1607.
Náhrobní kámen desátníkova protipočetního úředníka Achatia Trötschera a jeho manželky Heleny. Památník stál dříve v hřbitovní zdi u horní brány pod zvonovou věží; později se nacházel v muzeu.
Na severní stěně presbytáře stojí náhrobek (s klečícím andělem vedle náhrobního kamene) c. k. starosty Wenzla Haase (28. 4. 1770 až 13. 10. 1830) s jeho manželkou Terezou.
V jihozápadním rohu hřbitova stojí památníková skupina rodiny Lippertů. Georg Lippert byl městským ranhojičem a majitelem c. k. porcelánky v Horním Slavkově.
Mezi náhrobními kříži zrušených hrobů se nachází litinový památník historika Antona Kohla s nápisem: „Zde odpočívá Anton Kohl, historik a spoluzakladatel Spolku pro dějiny Němců v Čechách – nar. v Horním Slavkově 14. prosince 1837, zemř. 9. června 1862."
Na hřbitovní zdi za presbytářem stojí památník (malý obelisk) hornoslavkovského malíře Hölperla. Nápis: „Zde odpočívá v pokoji Anton Hölperl, malíř / nar. 7. června 1820 – zemř. 7. září 1888."
Byl žákem malíře porcelánu Wenzla Reifa, pracoval v porcelánce v Chodově a Starém Rolavě a usadil se roku 1851 v Karlových Varech a 1853 v Praze. Tam roku 1888 zemřel. V městském muzeu se od něj nacházejí dva obrazy: „Neznámá stará dáma" a „Neznámý pán".
Mimo kostel patří k hřbitovnímu zařízení velký krucifix v přístavbě jižní zdi hlavní lodi. Je to dřevěná skulptura od mistra skupiny sochy z Olivetské hory. Prý visel před rokem 1788 v triumfálním oblouku kostela.
Věžník
Poslední věžnicí byla žena. Od roku 1921 do 1946 bděla nad městem oblíbená Gassner Hanni (provdaná Kunzmannová). Bydlela se svou rodinou na 32 metrů vysoké kostelní věži, široko daleko viditelném symbolu obce.
Každé hornoslavkovské dítě si přálo jednou vystoupit na věž a navštívit rodinu věžníka. Úzké, těsné dřevěné schodiště vedlo mnoha ohyby uvnitř věže vzhůru. S každým schodem sílilo tlumené, monotónní tikání velkých věžních hodin, jejichž tažná závaží visela dolů do hluboké šachty. Hodiny byly umístěny ve zvláštní místnosti a musel je věžník natahovat velkým klikou.
Činnost věžníka byla přesně stanovena.
Z dřívějších hornických dob, kdy jasně znějící zvon ohlašoval nástup a odchod horníků z práce, zůstal zachován zvyk zvonit dopoledne v 11 a 12 hodin a večer v 7 a 8 hodin.
Vedle tohoto ve městě známého „poledního zvonku" byl ještě velký hodinový zvon. Když věžní hodiny mechanicky odbily příslušný počet hodin, musel věžník přes den jednotlivé hodiny znovu odbít velkým zvonem. Proto vedl provaz hodinového zvonu až do věžníkova bytu.
Vedle udávání času měl věžník za úkol pozorovat město ve dne i v noci. Jakmile objevil oheň, musel obyvatele varovat svým velkým, nálevkovitým mluvítkem.
erbauten Oratoriums (dem späteren Nebenraum der Sakristei), danach in der linken Friedhofsmauer neben dem Dechanteitor.
Der Grabstein in der westlichen Kirchhofmauer mit einem in Bronze gegossenen Epitaph für Elias Günther aus dem Jahre 1607.
Der Grabstein des Zehentgegenhändlers Achatius Trötscher und seiner Ehegattin Helene. Das Denkmal stand früher in der Friedhofsmauer beim oberen Tor unterhalb des Glockenturms; später befand es sich im Museum.
An der Nordwand des Presbyteriums steht das Grabmal (mit knieendem Engel neben dem Grabstein) des k.k. Bürgermeisters Wenzl Haas (28.4.1770 bis 13.10.1830) mit seiner Ehegattin Therese.
In der Südwestecke des Friedhofs steht die Denkmalgruppe der Familie Lippert. Georg Lippert war Stadtwundarzt und der Besitzer der k.k. Porzellanfabrik in Schlaggenwald.
Unter den Grabkreuzen aufgelassener Gräber befindet sich das gußeiserne Denkmal des Geschichtsforschers Anton Kohl mit der Inschrift: „Hier ruhet Anton Kohl, Historiker und Mitbegründer des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen – geb. Schlaggenwald 14 Dec. 1837, gest. 9 Juni 1862."
An der Friedhofsmauer hinter dem Presbyterium steht das Denkmal (kleiner Obelisk) des Schlaggenwalder Malers Hölperl. Inschrift: „Hier ruhet in Frieden Anton Hölperl, Kunstmaler/geb. 7. Juni 1820 – gest. 7. Sept. 1888."
Er war Schüler des Porzellanmalers Wenzl Reif, arbeitete in der Porzellanfabrik in Chodau und Altrohlau und ließ sich 1851 in Karlsbad und 1853 in Prag nieder. Dort starb er 1888. Im städtischen Museum befinden sich von ihm zwei Bilder: „Unbekannte alte Dame" und „Unbekannter Herr".
Außerhalb der Kirche gehört zur Friedhofseinrichtung ein großes Kruzifix in einem Anbau der Südwand des Langhauses. Es ist eine Holzskulptur vom Meister der Ölberggruppe. Es soll vor dem Jahre 1788 im Triumphbogen der Kirche gehangen haben.
Der Türmer
Der letzte Türmer war eine Frau. Von 1921 bis 1946 wachte die beliebte Gassner Hanni (verehelichte Kunzmann) über der Stadt. Sie wohnte mit ihrer Familie auf dem 32 Meter hohen Kirchturm, dem weithin sichtbaren Wahrzeichen des Ortes.
Jeder Schlaggenwalder hatte als Kind den Wunsch, einmal den Turm zu besteigen und die Türmerfamilie zu besuchen. Eine enge, schmale Holztreppe führte in vielen Windungen im Inneren des Turmes hinauf. Mit jeder Stufe erhöhte sich das dumpfe, monotone Ticken der großen Turmuhr, deren Zuggewichte in den tiefen Schacht hinunterhingen. Die Uhr war in einem besonderen Raum untergebracht und mußte vom Türmer mit einer großen Kurbel aufgezogen werden.
Die Tätigkeit des Türmers war genau festgelegt.
Aus der früheren Bergarbeiterzeit, in der eine hellklingende Glocke die Ein- und Ausfahrt der Bergarbeiter ankündigte, blieb der Brauch erhalten, die Glocke vormittags um 11 und 12 Uhr und abends um 7 und 8 Uhr zu läuten.
Neben diesem stadtbekannten „Elferglöckl" gab es noch die große Stundenglocke. Wenn die Turmuhr die jeweilige Stundenzahl mechanisch angeschlagen hatte, mußte der Türmer tagsüber die einzelnen Stunden mit der großen Glocke nachschlagen. Daher reichte der Strang der Stundenglocke bis in die Türmerwohnung.
Neben der Zeitangabe hatte der Türmer die Aufgabe, das Stadtgebiet bei Tag und Nacht zu beobachten. Sobald er ein Feuer entdeckte, mußte er die Bewohner mit seinem großen, trichterförmigen Sprachrohr alarmieren.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.