Jak dokládá „komorní účet" jednoho čtvrtletí roku 1549, muselo město vedle placení faráře, věžníka, varhaníka a učitele vynaložit mnoho peněz na stavbu hřbitovní zdi.
Nejprve byl založen tzv. dolní hřbitov, později, s dalším růstem obyvatelstva, schodištěm oddělený horní hřbitov na Zvonovém vrchu (Glockenberg). Tam se nachází jednopatrová zvonová věž s přistavěným márnicí, jednoduchá kamenná stavba s vysokou stanovou střechou, pocházející ze 16. století.
Dřevěná konstrukce zvonové komory byla zabudována roku 1540. Datum stavby je vyryto v horním nosném trámu uložení zvonů.
Zvony na zvonové věži
Zvon svatého Jiří. Jeho průměr na věnci úderu činí 1,36 m, výška 1,35 m. Jako ozdoba se pod čepičkou nachází třídílný pás, lemovaný obručemi. Ve středním pásu jsou zobrazeny čtyři výjevy ztraceného syna. Zvonové pole nese jako velký emblém znak města. Byl odlit roku 1576 mistrem Gregorem Albrechtem pravděpodobně v Horním Slavkově.
Malý zvon svaté Kateřiny, průměr 0,94 m, odlil Hans Friedrich Meyer z Jáchymova. V nápisovém pásu pod čepičkou stojí letopočet 1612 a žalm 104.
Zvon svatého Donáta, rovněž od mistra Gregora Albrechta, byl roku 1916 zabaven pro válečnou kovovou sbírku.
Mimo hřbitovní zeď stál u cesty do Rabensgrünu dům hrobníka.
Na hřbitově bylo i oddělení pro dětské hroby, malé urnové pole (nazývané též „urnový háj") a u zdi u zvonové věže (za domem hřbitovního hlídače) místo pro sebevrahy. Ti byli oddělováni, protože se postavili mimo křesťanskou víru.
Podle nařízení královské české komory v Praze z roku 1713 se mrtví už nesměli nosit do kostela v otevřené rakvi, jen zakrytí plátnem.
Bohatá historie Horního Slavkova činí pochopitelným, že zde byly významné, umělecky hodnotné náhrobní kameny a sochy vážených měšťanů, kteří nalezli poslední odpočinek u kostela nebo u hřbitovní zdi.
Epitafy mimo kostel
Reliéf, fragment ztraceného náhrobního kamene z 16. století, se zobrazením Vzkříšení Krista: Spasitel vystupuje z hrobu. Je zazděn ve štítě vchodu na věžní schodiště.
Epitaf neznámého padesátníka s jeho manželkou Rebeccou, rozenou Kadnerinnou z Greiffenecku.
Další epitaf z červeného mramoru, kterému chybí horní část i noha. Nápis je zcela otřelý.
Na severní straně farního kostela je umístěn epitaf hornoslavkovského starosty Hanse Köppela (2,35 × 1,18 m) z červeného mramoru. Nápis je zvětralý.
Náhrobní kámen Georga Häßlera (2,1 × 1,24 m), správce horního úřadu, povýšeného do šlechtického stavu 9. března 1559, zemřelého 24. října 1561. Původně stál na místě později
Südseite auch der Friedhof angelegt. Mit dem Neubau der St. Georgskirche durch Hans Pflug von Rabenstein in den Jahren 1520 bis 1525 wurde um den Friedhof eine Mauer errichtet.
Wie die „Kämmereirechnung" eines Quartals aus dem Jahre 1549 belegt, mußte die Stadt neben der Bezahlung des Pfarrers, Türmers, Organisten und Lehrers viel Geld für die Errichtung der Friedhofsmauer aufbringen.
Zuerst wurde der sogenannte untere Friedhof angelegt, später, beim weiteren Anwachsen der Bevölkerung, der durch Treppen getrennte obere Friedhof auf dem Glockenberg. Dort befindet sich der einstöckige Glockenturm mit dem angebauten Totenhaus, ein einfacher Steinbau mit hohem Zeltdach, der aus dem 16. Jh. stammt.
Das Holzgerüst der Glockenstube wurde im Jahre 1540 eingebaut. Das Baudatum ist im oberen Tragbalken der Glockenlager eingeschnitten.
Die Glocken am Glockenturm
Die Georgsglocke. Ihr Durchmesser im Schlagkranz beträgt 1,36 m, ihre Höhe 1,35 m. Als Schmuck befindet sich unter der Haube ein dreiteiliges Band, das von Reifen gesäumt ist. Im mittleren Bandstreifen werden vier Szenen des verlorenen Sohnes dargestellt. Das Glockenfeld trägt als großes Emblem das Stadtwappen. Sie wurde im Jahre 1576 vom Meister Gregor Albrecht wahrscheinlich in Schlaggenwald gegossen.
Die kleine Katharinenglocke, Durchmesser 0,94 m, hat Hans Friedrich Meyer aus Joachimsthal gegossen. In einem Schriftband unterhalb der Haube stehen die Jahreszahl 1612 und der Psalm 104.
Die Donatusglocke, auch von Meister Gregor Albrecht, wurde 1916 zur Kriegsmetallsammlung eingezogen.
Außerhalb der Friedhofsmauer stand am Wege nach Rabensgrün das Haus des Totengräbers.
Auf dem Friedhof gab es auch eine Abteilung für Kindergräber, ein kleines Urnenfeld (auch „Urnenhain" genannt) und an der Mauer beim Glockenturm (hinter dem Haus des Friedhofswächters) einen Platz für Selbstmörder. Letztere wurden abgesondert, weil sie sich außerhalb des christlichen Glaubens gestellt hatten.
Nach einer Bestimmung der kgl. böhmischen Kammer in Prag aus dem Jahre 1713 durften die Toten nicht mehr im offenen Sarg, nur mit einem Tuch bedeckt, zur Kirche getragen werden.
Die reiche Geschichte Schlaggenwalds läßt es verständlich erscheinen, daß es bedeutende, künstlerisch wertvolle Grabsteine und Statuen angesehener Bürger gab, die in der Nähe der Kirche oder an der Friedhofsmauer ihre letzte Ruhe fanden.
Epitaphien außerhalb der Kirche
Ein Relief, ein Fragment aus einem verlorengegangenen Grabstein des 16. Jhs., mit der Darstellung der Auferstehung Christi: Der Heiland entsteigt dem Grabe. Es ist im Giebel des Eingangs zur Turmstiege eingemauert.
Ein Epitaph eines unbekannten 50jährigen mit seiner Gemahlin Rebécca, geborene Kadnerin von Greiffeneck.
Ein weiteres Epitaph aus rotem Marmor, dem der obere Teil und der Fuß fehlen. Die Inschrift ist völlig abgescheuert.
An der Nordseite der Pfarrkirche ist das Epitaphium des Schlaggenwalder Bürgermeisters Hans Köppel (2,35 x 1,18 m) aus rotem Marmor angebracht. Die Inschrift ist verwittert.
Der Grabstein des Georg Häßler (2,1 x 1,24 m), Bergamtsverwalter, geadelt am 9. März 1559, gestorben am 24. Oktober 1561. Er stand ursprünglich an der Stelle des später
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.