Dne 25. července 1620 poddaně a zdráhavě holdovala rada na radnici a měšťané na náměstí králi Čech Fridrichu V. Falckému, zvanému „zimní král".

Ale brzy se nad městem stahovala pohroma. Po obnovení katolické ligy 8. října 1619 vévodou Maxmiliánem Bavorským odepřeli luteránští knížata Saska a Hesenska evangelickému spolku věrnost, protože odmítali postup kalvinistů. Tak došlo 8. listopadu 1620 k bitvě na Bílé hoře.

Když „zimní král" uprchl, následoval v Praze tvrdý trestní soud s podrobením země.

Dne 24. listopadu 1620 vyzvali v Praze shromáždění stavové radu, „aby nesetrvávala v povstání, nýbrž se přiklonila k císaři". Rada uznala neužitečnost svého odporu a podrobila se.

Dne 15. prosince dorazil místodržitel kníže Liechtenstein a listinně vzal Horní Slavkov a panství Bečov pod císařskou ochranu. Nyní se hornické město ocitlo mezi dvěma frontami. Roku 1621 postupoval Mansfeld s protestantskými vojsky do kraje a hrozil městu vypálením. Rada poslala deputaci tří členů rady, Samuela Maiße, Christopha Heßlera a Philippa Leiße, vstříc do Teplé. Prosili, aby bylo město ušetřeno, protože je otevřeným městem. Nato prý sám Mansfeld přijel do Horního Slavkova a z požadovaných 10 000 zlatých za ušetření dostal 3000.

Ačkoli katolická víra všude zapouštěla kořeny, měšťané setrvávali na své protestantské víře.

Horní Slavkov měl výsady kvůli důležitému výskytu rudy. Hluboce věřící evangeličtí měšťané kladli státním zásahům odpor lstí a železnou vytrvalostí, protože očekávali, že s městem bude naloženo mírně. Nakonec ale museli poznat, že čas pracuje proti nim. Část měšťanů, věrná své víře, vystěhovala se, druhá se neochotně obrátila ke katolictví.

I zde je třeba pochválit radní pány, kteří přes prudké spory mezi obyvatelstvem a tlak shora vždy znovu usilovali o mírové cesty pro soužití a dosahovali jich.

Roku 1623 se již projevovaly úspěchy protireformace. V mnoha místech byli protestantští duchovní zbaveni svých míst, vykázáni ze svých bytů a kostely uzavřeny pro protestantské bohoslužby.

Po téměř sto letech evangelické náboženské nadvlády, době, kdy Horní Slavkov zažíval hospodářský rozkvět, opustil roku 1624 poslední evangelický farář Paul Ratenstein spolu s jáhny Johannem Dängerem a Nikolausem Rothem město.

V Horním Slavkově se narodili tito významní kněží a řeholníci:

Jezuité: Christoph Barthl (1699–1759), zemřel v Litoměřicích; Ernst Bruno (1642–1691), zemřel ve Vartenberku ve Slezsku;

Cisterciáci: Josef Steidl (1747–1825), klášter Osek, farář v Mariánských Radčicích; Cölestin Werner, narozen 1735, klášter Plasy, který se zasloužil o vybavení kostela sv. Jiří;

Světští kněží: Josef Anton Werner (1775–1849), kanovník u sv. Víta v Praze. (Viz A. Podlaha: Seies propositorum, Praha 1912, strana 309.)

věta pokračuje na dalším listu ⟶