Horní Slavkov zažíval v těchto letech hospodářský rozkvět a obyvatelstvo rychle rostlo. Proto se na žádost faráře Kiliana Rabentrosta o ustanovení druhého kaplana (jáhna) obrátili 13. prosince 1571 na císaře Maxmiliána II. a sdělili mu, že obyvatelstvo neustále roste a navíc je do farnosti přiřazeno devět, částečně velmi vzdálených vesnic. Dne 9. ledna 1572 přišlo povolení na jáhna. Zároveň byli desátník (výběrčí daní) Thomas Globen a protipočetní úředník (pokladník) Achatius Trötscher pověřeni, aby jáhnovi vypláceli roční plat 50 rýnských zlatých z důlních desátků.

Stejně jako u organizace školství byla i ustanovování duchovních záležitostí rady. Přes ni probíhalo povolávání ke zkušebnímu kázání a k ustanovení do úřadu, ale i výpověď, pokud duchovní neplnil úřední povinnosti náležitě. Městské rady kontrolovaly jednání a chování duchovních správců. Ve důležitých duchovních otázkách si vyžadovali posudky od univerzit ve Wittenberku, Jeně nebo Lipsku.

Z výnosu „Dvorská kancelářská vyhláška, Vídeň, 3. června 1785" vyplývá, že hornické město Horní Slavkov si spolu s dalšími městy, kromě Krásna a Čisté (Lauterbach), přálo patronát. (Patronát: právní postavení zakladatele kostela nebo jeho nástupce s právem navrhování a jmenování a s povinností vyživovat farní místo.)

Podle „nejpoddaněji předloženého ujednání spojeného c. k. finančního a politického dvorského úřadu ze 14. 12. 1784" bylo městu předáno patronátní právo se všemi právy a povinnostmi.

S počátkem reformace panovaly v kostele sv. Jiří jasné poměry. V kostele sv. Anny, špitálním kostele, se mohl navzdory mnoha rušivým vlivům dlouhou dobu udržet katolický bohoslužebný obřad. Náboženští horlivci na obou stranách si nepřáli jen nadávky. Jak se vypráví, i se navzájem prali.

Roku 1542 udělil Kaspar Pflug z Rabštejna ve špitálním kostele povolení k přijímání „sub utraque specie" (pod obojí způsobou: chléb i víno).

Protestantská rada zůstala jako patron kostela s katolíky v dobrém poměru. Dokonce varovala přehnaně horlivé evangelické faráře, když katolíky uráželi.

Protireformace

Ke konci 16. století zahájil arcivévoda Karel, otec císaře Ferdinanda II., rekatolizaci ve Štýrsku.

Již roku 1601 přišel do Horního Slavkova vyhnaný protestantský duchovní, kterému bylo poskytnuto ubytování, dokud se choval klidně. Roku 1617 zvolili stavové štýrského prince Ferdinanda králem Čech. Přitom přísahal zachovat zemská práva a náboženskou svobodu.

Protože protestanti byli stále odvážnější a sebejistější, brzy došlo k sporům s císařem Matyášem. Když ten ukázal přísnost a postupoval proti rebelům, vyústilo to 23. května 1618 v pražskou defenestraci. Tím byl rozkol rozhodnut. Zpráva o povstalcích, kteří vyzývali protestanty k boji proti katolíkům, dorazila i do Horního Slavkova. Tak byl 2. srpna 1618 odeslán stavům „nabídkový list".

Ačkoli Horní Slavkov jako hornické město prý žádal o osvobození, na válečnou pohotovost ukazuje ustanovení Paula Sehlinga „velitelem třiceti vojáků" ze 17. září 1618.

věta pokračuje na dalším listu ⟶