Kalich, stříbro pozlacené, hladký až na zdobeně tepaný nodus (uzel), s vytepanými květinovými ornamenty a andělskými hlavičkami.
Kostelní věž
Třicet dva metry vysoká kostelní věž, ležící vysoko nad městem, poskytuje velkolepý pohled. Je v tomto ohledu vzácností, že na rozdíl od většiny ostatních kostelních věží má nahoře byt. Kolem něj vede galerie, na které měl věžník původně každý den ve tři hodiny odpoledne oznamovat úderem zvonu a hraním na trubku hodinu Kristovy smrti. Zvonová stolice byla zabudována roku 1539.
Protože byly základy věže postaveny na porézní břidlici, musela být roku 1593 sesutá věž zbořena až na základy. Pro umístění zvonů byla u horní hřbitovní zdi postavena zvonice. Bohužel stavitelé opět nerozpoznali příčinu v porézním podloží, takže věž musela být roku 1785 obnovena a 1847 renovována. Pod hlavní římsou byly umístěny velké hodiny a ve zvonové stolici čtyři velké zvony s hlubokým, harmonickým zvukem.
Děkanství
Je to sluncem zalitá, jednopatrová stavba se sedmi pokoji, ležící vedle kostela a hřbitova, obklopená zahradou.
Postaveno roku 1755 stavitelem Johannem Georgem Pöpperlem, nahradilo patrový dům postavený ve druhé polovině 17. století. Vchod tvoří portál zdobený barokní výklenkovou nástavbou, který tvoří architektonické spojení mezi děkanstvím a hřbitovní zdí. Protože je zde i zemědělský majetek, jsou na dvoře stáje, stodola a kůlny.
Duchovní správu vykonával děkan s kaplanem, službu na městských školách zajišťoval katecheta, který byl vždy přidělen kostelu sv. Anny. Roku 1895 patřily k děkanství obce Gfell s 379, Leßnitz se 183, Stirn se 130, Poschitzau s 380, Nallesgrün s 310, Rabensgrün s 260, Töppeles s 260, Müllersgrün se 146 a Schönwehr s 250 dušemi. Kromě toho zde bylo 10 měšťanů evangelického a 32 židovského vyznání. Roku 1896 založil děkan Ferdinand Döbler knihovnu jako lidovou knihovnu.
Reformace
Po veřejném spálení papežské buly Martinem Lutherem roku 1517 ve Wittenberku se nové náboženství poměrně rychle rozšířilo po celé říši a brzy i po Čechách. V Horním Slavkově se k tomu připojil zámožný a vlivný šlechtic Linhard Häßler, k energickému lokeťskému purkrabímu Sebastianu Schlickovi, hraběti z Pasounu a Bílé Kostelice, příteli Martina Luthera.
Linhard Häßler věnoval roku 1529 tisíc dukátů na ustanovení evangelického kazatele, kterému mělo ročně náležet 50 dukátů. Tak se Horní Slavkov, Schönfeld, Lauterbach a okolní vsi staly protestantskými, což horníci přistěhovalí z říše ostatně už byli. Kolem roku 1530 se většina měšťanů už hlásila k nové víře.
Roku 1532 opustil katolický městský farář Paulus Koch město a farní kostel byl přenechán měšťanům evangelické víry.
První evangelický farář u sv. Jiří se jmenoval Matthias Vischer. Protože se v přechodné době nemohl nastěhovat do fary, dala mu rada k dispozici dům. Protože počet duchovních narůstal, byl roku 1587 koupen Ginngerův dům „na rohu u kostelních schodů".
Ein Kelch, Silber vergoldet, bis auf den ornamentiert getriebenen Nodus (Knoten) glatt und mit Blumenornamenten und Engelsköpfen ziseliert.
Der Kirchturm
Der 32 Meter hohe Kirchturm, hoch über der Stadt gelegen, bietet einen großartigen Anblick. Er stellt insofern eine Seltenheit dar, als er im Gegensatz zu den meisten anderen Kirchtürmen oben eine Wohnung besitzt. Um diese herum verläuft eine Galerie, auf welcher der Türmer ursprünglich jeden Tag um drei Uhr nachmittags die Sterbestunde Jesu Christi mit Glockenschlag und Trompetenblasen anzeigen mußte. Der Glockenstuhl wurde im Jahre 1539 eingebaut.
Da man die Grundmauern des Turmes auf porösem Schiefergestein errichtet hatte, mußte 1593 der baufällig gewordene Turm bis auf den Grund abgetragen werden. Zur Unterbringung der Glocken wurde bei der oberen Friedhofsmauer das Glockenhaus gebaut. Leider erkannten die Bauherren die Ursache im porösen Grund wieder nicht, so daß der Turm im Jahre 1785 erneuert und 1847 renoviert werden mußte. Unter dem Hauptsims wurden die große Uhr und im Glockenstuhl die vier großen Glocken mit dem tiefen, harmonischen Geläute angebracht.
Das Dechanteihaus
Es ist ein neben der Kirche und dem Friedhof gelegener sonniger, einstöckiger, von einem Garten umgebener Bau mit sieben Zimmern.
Im Jahre 1755 von Baumeister Johann Georg Pöpperl errichtet, löste es das in der zweiten Hälfte des 17. Jhs. erbaute Stockwerkhaus ab. Den Eingang bildet ein mit barockem Nischenaufsatz geziertes Portal, das die architektonische Verbindung zwischen Dechanteihaus und Friedhofsmauer herstellt. Da landwirtschaftlicher Besitz vorhanden ist, gibt es im Hof Stallung, Scheune und Schupfen.
Die Seelsorge oblag einem Dechant mit einem Kaplan, den Dienst an den städtischen Schulen versah ein Katechet, der jeweils der St. Annakirche zugeteilt war. Im Jahre 1895 gehörten zur Dechantei die Dörfer Gfell mit 379, Leßnitz mit 183, Stirn mit 130, Poschitzau mit 380, Nallesgrün mit 310, Rabensgrün mit 260, Töppeles mit 260, Müllersgrün mit 146 und Schönwehr mit 250 Seelen. Außerdem gab es 10 Bürger evangelischen und 32 jüdischen Glaubens. Im Jahre 1896 legte Dechant Ferdinand Döbler eine Bücherei als Volksbibliothek an.
Die Reformation
Nach der öffentlichen Verbrennung der päpstlichen Bulle durch Martin Luther 1517 in Wittenberg verbreitete sich die neue Religion verhältnismäßig rasch über das Reich und bald auch über Böhmen. In Schlaggenwald schloß sich der wohlhabende und einflußreiche Edelmann Linhard Häßler dem tatkräftigen Burggrafen von Elbogen Sebastian Schlick, Graf von Passaun und Weißkirchen, einem Freund Martin Luthers, an.
Linhard Häßler stiftete im Jahre 1529 tausend Dukaten für die Einstellung eines evangelischen Predigers, dem jährlich 50 Dukaten zukommen sollten. So wurden Schlaggenwald, Schönfeld, Lauterbach und die umliegenden Dörfer protestantisch, was die zugewanderten Bergleute aus dem Reich ohnedies waren. Um 1530 huldigten die meisten Bürger schon dem neuen Glauben.
Im Jahre 1532 verließ der katholische Stadtpfarrer Paulus Koch die Stadt, und die Pfarrkirche wurde den Bürgern evangelischen Glaubens überlassen.
Der erste evangelische Pfarrer in St. Georg hieß Matthias Vischer. Da er in der Übergangszeit das Pfarrhaus nicht beziehen konnte, stellte ihm der Rat ein Haus zur
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.