Schlaggenwald einst kaiserlich freie Bergstadt — Horní Slavkov, kdysi císařské svobodné horní město
/ 464
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 282
Domácí zvyky v koloběhu roku

⟵ věta pokračuje z předchozího listu

vynechávat, protože jinak by se hromádky prachového peří rozlétly. Byly žádány pilné ruce. Za to hostitelka v pozdější hodinu podávala kávu a koláč. Vyprávění novinek a muzicírování přinášelo trochu zpestření při jednotvárné práci. Občas nakonec ještě nějaký Seff nebo Fränz zahrál k tanci. Protože tehdy neexistovaly taneční školy, mohli se mladí lidé při tom naučit nejeden tanec. „Federleech" (konec draní peří), konec namáhavé drobné práce, se slavil při koláči a punči.

Když „sezóna" draní peří ve světnicích skončila, řezaly se staré oblečení a zbytky látek na proužky, konce se sešívaly a navíjely do velkých klubek. „Bandlwirkā" (tkadlec pruhů) z toho zhotovoval na míru pestré tkané koberečky, naše tzv. „Bandlploān" (hadrové koberce), kterým jsme žertem říkali také „perské koberce chudého muže". Doprovázely nás i při vysídlení, sešité po stranách jako prostorné pytle na dopravu našich věcí.

Vyrostl-li koncem ledna v mrazivých zimních nocích na Velkém rybníce silný led, dala pivovar horního města, než se opět „oteplilo", led sklízet a zakládat zásoby na chlazení svého piva. V této době se ve světnicích rozebíraly betlémy a ukládaly na půdu až do příštího adventu.

Svátkem svěcení světla (Hromnicemi) se uzavíral koloběh roku usedlých zvyků.

Krátký výlet do domácích zvyků nás v zrcadle ročních dob přivádí k nejkrásnějším vzpomínkám v obrázkové knize života.

[obr] Horní Slavkov

[obr] Pohled z Nové ulice na kostel sv. Jiří

[obr] Při „Federnschlöißn" (draní peří)

původní znění

unterbleiben, weil sonst die Daunenhäufchen aufflogen. Fleißige Hände waren gefragt. Dafür trug die Gastgeberin zu vorgerückter Stunde Kaffee und Kuchen auf. Das Erzählen von Neuigkeiten und Musizieren boten etwas Abwechslung bei der gleichförmigen Arbeit. Ab und zu spielte ein Seff oder Fränz zum Schluß noch zum Tanze auf. Da es damals keine Tanzschulen gab, konnten die jungen Leute dabei manchen Tanz erlernen. Die „Federleech", das Ende der mühevollen Kleinarbeit, feierte man bei Kuchen und Punsch.

Wenn die „Saison" des Federnschleißens in den Stuben beendet war, schnitt man alte Kleidung und Stoffreste in Streifen, nähte diese an den Enden zusammen und wickelte sie zu großen Kugeln auf. Der „Bandlwirkā" fertigte daraus maßgerecht bunte Auslegeware, unsere sog. „Bandlploān" (Fleckerlteppiche), die wir scherzhaft auch die „Perser des kleinen Mannes" nannten. Sie begleiteten uns auch noch bei der Vertreibung, an den Seiten zusammengenäht, als geräumige Säcke zur Beförderung unserer Habseligkeiten.

War gegen Ende Januar in frostklirrenden Winternächten auf dem Großen Teich dickes Eis gewachsen, ließ die Bergbrauerei, bevor es wieder „leinisch" wurde, „eisnā" und Vorräte zum Kühlen ihrer Biere anlegen. In dieser Zeit wurden in den Stuben die Krippen abgebaut und bis zum nächsten Advent auf dem Dachboden verstaut.

Mit dem Fest der Lichterweihe schloß sich der Jahreskreis bodenständiger Gebräuche.

Der kleine Streifzug durch das heimatliche Brauchtum führt uns im Spiegel der Jahreszeiten zu den schönsten Erinnerungen im Bilderbuch des Lebens.

[obr] Schlaggenwald

[obr] Blick von der Neuen Straße auf die St. Georgskirche

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 282 z 464
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.