Od Štědrého večera do Tří králů trvalo dvanáct „podnocí", zvaných také „rauhnächte" (drsné noci). Bylo důležité vědět, co se komu v které noci zdálo, protože těmto snům se přisuzoval věštecký význam a jejich obsah se měl naplnit v příslušných měsících.
Na předvečer svátku Tří králů jsme na památku toho, že Ježíš při křtu posvětil vodu z Jordánu, navštěvovali kostel na svěcení vody. I sůl, křída a kadidlo dostávaly církevní požehnání. Matka pokropila všechny obytné místnosti ve třech rozích – ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého – svěcenou vodou a psala posvěcenou křídou, podle lidového výkladu, počáteční písmena Tří králů Kašpara, Melichara a Baltazara „K+M+B" a letopočet na horní trámec dveří. Původně „C-M-B" znamenalo latinsky 'Christus Mansionem Benedicat' (Kristus žehnej tomuto domu). Letopočet se přidával proto, že tehdy občanský rok začínal svátkem Tří králů. Těmito symbolickými požehnáními měl Bůh chránit dům a krb po celý rok před pokušeními zlého a před neštěstím.
V betlémě se nyní přidali i Tři mudrci z Východu. Vánoční stromek se „vyklízel" (ozdoby se sundávaly).
V těchto dnech se u nás zpívala píseň na známou melodii: „In Echåländ, wenn Kirwā is ..."
Dreikenichstooch in dā Schlåggāwålā Kirgn, dåu is ā Gschichtl gscheåh, dåu röift dā Pfårrā vām Predichtstool: „Ihr drei Weisn, wåu kummts denn heå?"
Drei Bauån san grood kummā gwesn, döi wåån gånz weiß våschneit. Döi håm dåu denkt, dees gåiht af sie. O du Vålegnheit!
Dā aanā fischpāt: „Håns, soochs du! Du waßt, daß mich ich niāt trau." Dåu fåßt dā Håns ā Herz u sågt: „Miā kummā vā Puschātzau."
(Na Tři krále ve slavkovském kostele se přihodila tato historka: farář zvolal z kazatelny: „Vy tři mudrci, odkud to jdete?" Tři sedláci právě přišli, celí zasněžení bílým sněhem. Ti si mysleli, že to platí jim. Ó, ta trapná chvíle! Jeden zašeptal: „Hansi, řekni to ty! Já se neodvažuji." Tu se Hans osmělil a řekl: „My jdeme z Puschátzau.")
V následující době se dívky a chlapci bavili sáňkováním – posloužil i „Bredlrutschå" (klouzání na prkénku) – ve svahu uliček a varovným pokřikem „Hoob, hoob" zaháněli dospělé z jízdní dráhy. Na programu bylo i bruslení na zamrzlých rybnících poblíž vsi. Při rovněž oblíbeném lyžování se mnozí museli spokojit ještě s „Fasslbredlårn" (dužinami ze sudu), které umožňovaly jen klouzání. Jasanová prkna s vázáním z prasečí kůže (!) mělo jen málokdo.
Po Třech králích chodily ženy a děvčata na dlouhé zimní večery střídavě do různých domů na „Fedärnschlöißn" (draní peří). Trhaly přitom paprsky a prachové peří z brk husích per, které hospodyně po celý rok pečlivě sbírala. Několik dobrých per posloužilo na štětce na máslo, husí křídla na oprašovač na kamna a troubu. Děti nebyly zvlášť vítány a musely se chovat tiše. Otevírání dveří nebo bujaré veselí se muselo
Neis Gåuhå!" – Erwiderung: „Ā ålts Türl u ā neis Tåuå!" – Den guten Wünschen schlossen sich in den nächsten Tagen der „Bröiftroochå" mit seinem Postbücherl und der „Schlåutfechå" mit dem Jahreskalender an und erhielten für geleistete Dienste Trinkgelder. Den Neujahrstag sah die Bevölkerung als Schicksalstag an. Was man an diesem Tag tat oder unterließ, wiederholte sich angeblich im kommenden Jahr. So vermieden es die Frauen möglichst, Wäsche zu waschen, weil sie die damals recht anstrengende Arbeit nicht das ganze Jahr über verrichten wollten. Auch auf der Leine durfte keine Wäsche hängen, weil das Unglück gebracht hätte. Oft mußten Mann und Kinder auch das Geschirrspülen übernehmen.
Vom Hl. Abend bis zu Heilig Dreikönig dauerten die zwölf Unternächte, auch „Rauhnächte" genannt. Es war wichtig zu wissen, was man in der jeweiligen Nacht geträumt hatte, weil diesen Träumen weissagende Bedeutung zukam und ihr Inhalt sich in den zugehörigen Monaten bewahrheiten sollte.
Am Vorabend des Dreikönigsfestes suchten wir zum Andenken, daß Jesus bei der Taufe das Wasser aus dem Jordan heiligte, die Kirche zur Wasserweihe auf. Auch Salz, Kreide und Weihrauch erhielten den kirchlichen Segen. Die Mutter besprengte alle Wohnräume in drei Ecken – im Namen des Vaters, des Sohnes und des Heiligen Geistes – mit Weihwasser und schrieb mit geweihter Kreide, nach volkstümlicher Deutung, die Anfangsbuchstaben der Heiligen Drei Könige Caspar, Melchior und Balthasar „C-M-B" und die Jahreszahl an den oberen Türbalken. Ursprünglich hieß „C-M-B" 'Christus Mansionem Benedicat' (Christus segne dieses Haus). Die Jahreszahl fügte man bei, weil das bürgerliche Jahr damals mit dem Dreikönigstag begann. Mit diesen sinnbildlichen Segnungen sollte Gott Heim und Herd das ganze Jahr vor Anfechtungen des Bösen und vor Unglück schützen.
In der Weihnachtskrippe gesellten sich nun auch die Drei Weisen aus dem Morgenland hinzu. Der Christbaum wurde „abgeleert".
In diesen Tagen sang man bei uns ein Lied nach der bekannten Melodie: „In Echåländ, wenn Kirwā is ..."
Dreikenichstooch in dā Schlåggāwålā Kirgn,
dåu is ā Gschichtl gscheåh,
dåu röift dā Pfårrā vām Predichtstool:
„Ihr drei Weisn, wåu kummts denn heå?"
Drei Bauån san grood kummā gwesn,
döi wåån gånz weiß våschneit.
Döi håm dåu denkt, dees gåiht af sie.
O du Vålegnheit!
Dā aanā fischpāt: „Håns, soochs du!
Du waßt, daß mich ich niāt trau."
Dåu fåßt dā Håns ā Herz u sågt:
„Miā kummā vā Puschātzau."
In der folgenden Zeit vergnügten sich Mädchen und Buben mit Schlittenfahren – auch ein „Bredlrutschå" tat es – im Gefälle der Gassen und scheuchten mit dem Warnruf „Hoob, hoob" die Erwachsenen von der Fahrbahn. Auch Schlittschuhlaufen auf den zugefrorenen ortsnahen Teichen stand auf dem Programm. Beim ebenfalls beliebten Schifahren mußten sich manche noch mit „Fasslbredlårn" (Faßdauben) begnügen, die nur ein Herumrutschen erlaubten. Eschenbretter mit Schweinslederbindung (!) besaßen nur wenige.
Nach Dreikönig kamen Frauen und Mädchen an den langen Winterabenden abwechselnd in den verschiedenen Häusern zum „Fedärnschlöißn" zusammen. Sie zupften dabei Fahnen und Flaum von den Kielen der Gänsefedern, welche die Hausfrau das ganze Jahr über sorgsam gesammelt hatte. Ein paar gute Federn ergaben Butterpinsel, Gänseflügel den Flederwisch zum Ofen- und Rohrputzen. Kinder waren nicht so gerne gesehen und mußten sich ruhig verhalten. Das Öffnen von Türen oder ungestüme Heiterkeit hatten zu
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.