Protože křestní jméno Anna bylo u nás velmi rozšířené, slavily mnohé rodiny tento svátek 26. července u kávy a drobenkového koláče; ani „nåckåtå" (jistý pokrm) nebylo vůbec k zavržení. Odpovídalo zvyklosti posílat dětem s malými dárky k ženám tohoto jména. Ačkoli na Novém Městě stál kostel sv. Anny, nekonala se u nás vlastní patrocinijní slavnost jako v Ceteni (Zettlitz) u Karlových Varů.
Během letních prázdnin pomáhali malí i velcí „beim Schniet" (při žních). Děti chodily k Ebmetteichu koupat se nebo je posílali „na jahody" (na lesní plody). Na začátku školního roku, počátkem září, dostávaly zpět staré sešity. Z jejich listů si často vyráběly dlouhé ocasy pro papírové draky. Všude na lučinách nechávaly houfy veselých dětí létat draky pomalované grimasami, neklamné znamení, že se blíží podzim. Když vítr foukal přes strniště a tažní ptáci se sbírali na drátech k velkému odletu na jih, říkalo se u nás: „Mariä Geburt, dåu zöihå die Schwålm furt" (Na Narození Panny Marie odlétají vlaštovky, 8. 9.). Chmelaři se vraceli ze Žatecka.
Druhou neděli v září slavilo naše horní město tradičně svou „Kirwå" (posvícení). Přípravy začínaly už předchozí pondělí důkladným úklidem domu od půdy po sklep. Pak se zájem čilých hospodyněk soustředil zejména na tělesné požitky. Patřilo k tomu na velké kulaté plechy na koláče, které se nevešly do žádné domácí „trouby", pečlivě pokládat plátky jablek, mák, povidla, tvaroh, borůvky, švestky a podle chuti rozinky a drobenku, a nechat péct u pekaře „Kirwåkouchn" (posvícenský koláč).
Na náměstí nebo na „Tröib" panoval po celý týden za hlasitých zvuků orchestrionů a flašinetů čilý ruch poutě, jenž vrcholil o posvícenské sobotě. Kolotoč (kolotoč), houpačky ve tvaru lodí, tunelová dráha, podívané, střelnice a házecí boudy zvaly mladé i staré ke kratochvíli a zábavě, a kejklíři předváděli svá umění. A když byla nálada nejvyšší, někdo v rozjaření zvolal: „Woos håmmå heint?" (Co máme dnes?) Sborem zazněla odpověď: „Kirwå!" Večer se pak vše točilo při posvícenském tanci.
O volném posvícenském pondělí obchodníci na trhu nabízeli na četných stáncích své zboží – oblečení, boty, nádobí a jiné potřeby pro domácnost. I cukrovinky si vždy našly kupce, a nad vším se vznášela vůně pražených mandlí a tureckého medu.
O čtyři týdny později, v polovině října, jsme my Slavkovští (Schlaggenwalder) slavili v okolních vesnicích tzv. venkovské posvícení, nazývané také „Echålandå Kirwå". Pro venkovské obyvatelstvo znamenalo toto posvícení něco zvláštního: platilo za dík za úrodu a zároveň bylo domácí slavností. Obilí, oves a ječmen byly s pomocí Boží sklizeny, „Houtmannlå" (panáky) zmizely ze strnišť a klepání cepů a hukot mlátičky při „Druusch" (mlácení) ve stodolách a na dvorech utichly. Sedlák mohl být spokojen s pěknými zásobami v domě a stodole.
Posvícenská neděle začínala nádhernou bohoslužbou a žehnáním darů úrody. Příbuzní a známí přijížděli z okolí na slavnost a na rozloučenou dostávali různé dárky a jídlo na cestu. Odpoledne hospodyně podávala hostům a čeledi ke kávě šťavnatý „Kirwåkouchn". I žebráci, zvaní „Fechtå", přišli na své.
O zásoby žádaných švestek se mnozí Slavkovští rádi postarali na „Zwatschichmårkt" (švestkovém trhu) v Bečově (Petschau), který připadal na pondělí venkovského posvícení.
Da der Vorname Anna bei uns weit verbreitet war, feierten viele Familien diesen Namenstag am 26. Juli bei Kaffee und Streuselkuchen; auch ein „nåckåtå" war keineswegs zu verachten. Es entsprach einem herkömmlichen Brauch, Kinder mit kleinen Geschenken zu Frauen mit diesem Vornamen zu schicken. Obwohl in der Neustadt die St. Annakirche stand, gab es kein eigenes Patroziniumsfest wie in Zettlitz bei Karlsbad.
Während der Sommerferien halfen groß und klein „beim Schniet" (Getreideernte). Die Kinder gingen am Ebmetteich zum Baden oder wurden „in die Beeren" geschickt. Zum Schulbeginn, Anfang September, erhielten sie die alten Hefte zurück. Häufig fertigten sie aus den Seiten lange Schwänze für die Papierdrachen. Überall auf den Fluren ließen Scharen lustiger Kinder ihre mit Fratzen bemalten Drachen steigen, ein untrügliches Zeichen dafür, daß der Herbst nahte. Blies der Wind über die Stoppeln und sammelten sich die Zugvögel auf den Leitungsdrähten zum großen Flug in den Süden, dann hieß es bei uns: „Mariä Geburt, dåu zöihå die Schwålm furt" (8.9.). Die Hopfenzupfer kehrten aus dem Saazer Land zurück.
Am zweiten Sonntag im September feierte unsere Bergstadt traditionsgemäß ihre „Kirwå" (Kirchweih). Die Vorbereitungen begannen schon am Montag vorher mit einem gründlichen Hausputz vom Dachboden bis zum Keller. Dann galt das Interesse der rührigen Hausfrauen besonders den leiblichen Genüssen. Dazu gehörte es, auf großen runden Kuchenblechen, die in keiner häuslichen „Röihå" Platz fanden, die „Kirwåkouchn" sorgfältig mit Apfelscheiben, Mohn, Powidl, Quark, Schwarzbeeren, Zwetschgen und, je nach Geschmack, mit Rosinen und Streusel zu belegen und beim Bäcker backen zu lassen.
Auf dem Marktplatz oder auf der „Tröib" herrschte eine Woche lang bei lauten Orchestrion- und Drehorgelklängen reges Volksfesttreiben, das am Kirchweihsamstag seinen Höhepunkt erreichte. Karussel (Ringelspiel), Schiffsschaukel, Tunnelbahn, Schau-, Schieß- und Wurfbuden luden jung und alt zu Kurzweil und Lustbarkeiten ein, und Zauberkünstler zeigten ihre Kunststücke. Und wenn die Stimmung am höchsten war, rief einer im Übermut: „Woos håmmå heint?" Im Chor erscholl die Antwort: „Kirwå!" Am Abend drehte sich alles beim Kirwåtanz.
Am arbeitsfreien Kirchweihmontag priesen am Jahrmarkt die Händler in den zahlreichen Verkaufsständen ihre Waren, wie Kleidung, Schuhe, Geschirr und andere Haushaltsartikel, an. Auch Zuckerwerk fand immer seine Abnehmer, und über allem lag der Duft von gebrannten Mandeln und türkischem Honig.
Vier Wochen später, Mitte Oktober, feierten wir Schlaggenwalder auf den umliegenden Dörfern die sog. Landkirchweih, auch „Echålandå Kirwå" genannt. Für die ländliche Bevölkerung bedeutete diese Kirchweih etwas Besonderes: Sie galt dem Erntedank und war Hausfest zugleich. So waren Korn, Hafer und Gerste mit Gottes Hilfe eingebracht, die „Houtmannlå" von den Stoppelfeldern verschwunden und die Klopftakte der Drischeln (Dreschflegel) und das Gebrumm der Dreschmaschine beim „Druusch" in Scheunen und Höfen verklungen. Der Bauer konnte mit ansehnlichen Vorräten in Haus und Scheune zufrieden sein.
Der Kirchweihsonntag begann mit einem prunkvollen Gottesdienst und der Weihe von Erntegaben. Verwandte und Bekannte kamen von auswärts zum Fest und erhielten zum Abschied mancherlei Mitbringsel und Wegzehr. Am Nachmittag reichte die Hausfrau Gästen und Gesinde zum Kaffee den saftigen „Kirwåkouchn". Auch die Bettler, „Fechtå" genannt, kamen auf ihre Rechnung.
Für Nachschub an begehrten Zwetschgen sorgten viele Schlaggenwalder gerne am „Zwatschichmårkt" in Petschau, der auf den Montag der Landkirchweih fiel.
Hagebutten und Schlehen einzutragen, Weißkraut einzuhobeln und einen gehörigen
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.