Protože křestní jméno Anna bylo u nás velmi rozšířené, slavily mnohé rodiny tento svátek 26. července u kávy a drobenkového koláče; ani „nåckåtå" (jistý pokrm) nebylo vůbec k zavržení. Odpovídalo zvyklosti posílat dětem s malými dárky k ženám tohoto jména. Ačkoli na Novém Městě stál kostel sv. Anny, nekonala se u nás vlastní patrocinijní slavnost jako v Ceteni (Zettlitz) u Karlových Varů.

Během letních prázdnin pomáhali malí i velcí „beim Schniet" (při žních). Děti chodily k Ebmetteichu koupat se nebo je posílali „na jahody" (na lesní plody). Na začátku školního roku, počátkem září, dostávaly zpět staré sešity. Z jejich listů si často vyráběly dlouhé ocasy pro papírové draky. Všude na lučinách nechávaly houfy veselých dětí létat draky pomalované grimasami, neklamné znamení, že se blíží podzim. Když vítr foukal přes strniště a tažní ptáci se sbírali na drátech k velkému odletu na jih, říkalo se u nás: „Mariä Geburt, dåu zöihå die Schwålm furt" (Na Narození Panny Marie odlétají vlaštovky, 8. 9.). Chmelaři se vraceli ze Žatecka.

Druhou neděli v září slavilo naše horní město tradičně svou „Kirwå" (posvícení). Přípravy začínaly už předchozí pondělí důkladným úklidem domu od půdy po sklep. Pak se zájem čilých hospodyněk soustředil zejména na tělesné požitky. Patřilo k tomu na velké kulaté plechy na koláče, které se nevešly do žádné domácí „trouby", pečlivě pokládat plátky jablek, mák, povidla, tvaroh, borůvky, švestky a podle chuti rozinky a drobenku, a nechat péct u pekaře „Kirwåkouchn" (posvícenský koláč).

Na náměstí nebo na „Tröib" panoval po celý týden za hlasitých zvuků orchestrionů a flašinetů čilý ruch poutě, jenž vrcholil o posvícenské sobotě. Kolotoč (kolotoč), houpačky ve tvaru lodí, tunelová dráha, podívané, střelnice a házecí boudy zvaly mladé i staré ke kratochvíli a zábavě, a kejklíři předváděli svá umění. A když byla nálada nejvyšší, někdo v rozjaření zvolal: „Woos håmmå heint?" (Co máme dnes?) Sborem zazněla odpověď: „Kirwå!" Večer se pak vše točilo při posvícenském tanci.

O volném posvícenském pondělí obchodníci na trhu nabízeli na četných stáncích své zboží – oblečení, boty, nádobí a jiné potřeby pro domácnost. I cukrovinky si vždy našly kupce, a nad vším se vznášela vůně pražených mandlí a tureckého medu.

O čtyři týdny později, v polovině října, jsme my Slavkovští (Schlaggenwalder) slavili v okolních vesnicích tzv. venkovské posvícení, nazývané také „Echålandå Kirwå". Pro venkovské obyvatelstvo znamenalo toto posvícení něco zvláštního: platilo za dík za úrodu a zároveň bylo domácí slavností. Obilí, oves a ječmen byly s pomocí Boží sklizeny, „Houtmannlå" (panáky) zmizely ze strnišť a klepání cepů a hukot mlátičky při „Druusch" (mlácení) ve stodolách a na dvorech utichly. Sedlák mohl být spokojen s pěknými zásobami v domě a stodole.

Posvícenská neděle začínala nádhernou bohoslužbou a žehnáním darů úrody. Příbuzní a známí přijížděli z okolí na slavnost a na rozloučenou dostávali různé dárky a jídlo na cestu. Odpoledne hospodyně podávala hostům a čeledi ke kávě šťavnatý „Kirwåkouchn". I žebráci, zvaní „Fechtå", přišli na své.

O zásoby žádaných švestek se mnozí Slavkovští rádi postarali na „Zwatschichmårkt" (švestkovém trhu) v Bečově (Petschau), který připadal na pondělí venkovského posvícení.

věta pokračuje na dalším listu ⟶