lidé špalírem a hlasitě tleskali barvitým a originálním skupinám, zvláště pokud v nich byly vtipně ztvárněny zvláštní události uplynulého roku. Když se maškary potkávaly navzájem, zdravily se pokřikem „grr, grrr, grrrr".
Následující postavy si z velkého množství maskovaných nelze odmyslet a dodnes na ně mnozí vzpomínají: - medvěd s medvědářem, Turek, kominík, řezník, drátenık, nosič krosny, Hanzvarhoust a hloupý August; - „Bojatzer" – mával vysušeným, nafouknutým prasečím měchýřem a jím tloukl do diváků; - klaun s tyčí na párky nebo „Breznmuã", oba stále obklopení dětmi doufajícími, že se jim podaří chytit párek nebo preclík; - nadlidsky velcí „Buttnmånnã", nemotorné postavy omotané slámou, dupající ulicemi; - „Holmbauer", který na diváky házel řezanku, přičemž oblíbeným cílem byly výstřihy u krku.
Když nálada a rozjaření dosáhly vrcholu, všichni s bujarostí znovu a znovu zpívali naši „masopustní hymnu": „O du löiwã Foosnãt, kinnst 'n du schu wiedã, vãän hommã Kriã(n) groo(b)m, heiã groo(b)mã wiedã. Hololo, hololo, hintn hängt die Foosnãt noo." („Ó, milý fašanku, můžeš-li už zas přijít, loni jsme tě pochovali, letos tě zas pochováváme. Hololo, hololo, fašank visí ještě vzadu.")
Vedle nálady nepřišel zkrátka ani jazyk, díky do zlatohněda vypečeným koblihám.
O masopustním úterý vodili chlapci svá děvčata vesnicí do tanečního lokálu. Ta pak „uvaděčům" připnula na klopu kytičku se stuhou a v přestávce tance je pozvala na večeři. Konečně na Popeleční středu chodili chlapci s košíky od dvora ke dvoru a sbírali vejce a maso. Z toho pak dívky připravily jídlo, které se společně jedlo. Ve městě horníků toho dne někdo, přestrojen za nočního hlídače, žertem hledal s lucernou na náměstí ve všech koutech a zákoutích ještě po fašanku. Popelcem se však zvěstovalo pokání a obrácení a začínala postní doba.
„Kunigund, kinnt die Wärm vã unt" (Na Kunhutu přichází teplo zdola), říkalo se u nás 3. března, kdy ještě zima svedla tuhé zadní boje. Pak přišel Josefa (19. 3.), svátek mnoha našich krajanů, kteří odpovídali na jméno Bepp, Bepperl, Josl a Seff. Kolem Zvěstování Panny Marie se z jihu vraceli špačci. Kdo se nechal 1. dubna „poslat" (napálit), nemusel se bát posměchu.
Do postní doby už spadaly první přípravy na Velikonoce. Tak se sypala hlína do starých talířů či misek a osévala ovsem. Osení mělo do Velikonoc vzejít včas, aby do něj velikonoční zajíček mohl nakladit svá pestrá vajíčka. Děti, zvláště děvčata, si připravovaly zvláštní hnízdečka pro velikonoční dárky.
Na Bílou (Palmovou) sobotu se dříve konal „Pollerlmarkt" (Pollerl = kočičky). O Květné neděli otec vázal kočičky, které chlapci hrdě nesli ke svěcení. V kostele sv. Jiří se pak tlačili k oltáři a natahovali svazečky co nejdál, aby dostaly dost kadidla. Doma se posvěcené ratolesti zastrkovaly ve světnicích a v „koutku pro Pána Boha", aby si tak zajistili nebeské požehnání i doma, a zdobili se jimi i hroby zesnulých příbuzných. Za pěkného počasí se po mši konal průvod kolem hřbitova.
Leute Spalier und klatschten laut Beifall für die farbenprächtigen und originellen Gruppen, vor allem dann, wenn besondere Ereignisse des vergangenen Jahres in witziger Form nachgestellt wurden. Begegneten sich die Maschkärä untereinander, begrüßten sie sich mit „grr, grrr, grrrr".
Folgende Figuren ließen sich aus der großen Zahl von Maskierten nicht wegdenken und sind noch in guter Erinnerung:
- Bär mit Treiber, Türke, Schlotfeger, Fleischer, Drahtbinder, Kraxenträger, Hanswurst und dummer August;
- der Bojatzer; er fuchtelte mit getrockneter, aufgeblasener Schweinsblase herum und schlug damit auf die Zuschauer ein;
- der Clown mit Würstelstange oder der „Breznmuã", die beide ständig von Kindern umlagert waren, die sich vielleicht ein Würstl oder eine Breze zu erhaschen hofften;
- die übermenschlich großen „Buttnmånnã", die als strohumwickelte, unförmige Gestalten durch die Straßen stampften;
- der Holmbauer, der die Zuschauer mit Häcksel bewarf, wobei Halsausschnitte ein beliebtes Ziel abgaben.
Wenn Laune und Stimmung den Höhepunkt erreichten, sangen alle immer wieder übermütig unsere „Faschingshymne":
„O du löiwã Foosnãt, kinnst 'n du schu wiedã,
vãän hommã Kriã(n) groo(b)m, heiã groo(b)mã wiedã.
Hololo, hololo, hintn hängt die Foosnãt noo."
Neben dem Gemüt kam mit goldbraun herausgebackenen Krapfen auch der Gaumen nicht zu kurz.
Am Faschingsdienstag führten die Burschen ihre Mädchen durch das Dorf in das Tanzlokal. Diese steckten den „Einführern" ein Sträußchen mit einer Schleife an den Rockaufschlag und luden sie dann in der Tanzpause zum Abendessen ein. Am Aschermittwoch schließlich gingen die Burschen mit Körben von Hof zu Hof und trugen Eier und Fleisch zusammen. Daraus bereiteten die Mädchen ein Essen, das man gemeinsam einnahm. In der Bergstadt suchte an diesem Tag manchmal einer, als Nachtwächter verkleidet, spaßeshalber mit einer Laterne am Marktplatz in allen Ecken und Winkeln noch nach der Foosnãt. Das Aschenkreuz jedoch kündete von Buße und Einkehr und leitete die Fastenzeit ein.
„Kunigund, kinnt die Wärm vã unt", hieß es bei uns am 3. März, wenn auch der Winter noch heftige Rückzugsgefechte lieferte. Dann kam Josephi (19.3.), das Namensfest auch vieler unserer Landsleute, die auf Bepp, Bepperl, Josl und Seff hörten. Um Mariä Verkündigung kehrten die Stare aus dem Süden zurück. Wer sich am 1. April „schicken" ließ, brauchte sich um den Spott nicht zu sorgen.
In die Fastenzeit fielen schon die ersten Vorbereitungen zum Osterfest. So füllte man Erde in alte Teller oder Schalen und säte Hafer ein. Rechtzeitig zu Ostern sollte die Saat heranwachsen, in die der Osterhase seine bunten Eier legen konnte. Die Kinder, vor allem die Mädchen, richteten noch besondere Nester für die Ostergaben her.
Am Palmsamstag hielten in früheren Jahren Fieranten den „Pollerlmarkt" ab (Pollerl = Palmkätzchen). Zum Palmsonntag band der Vater Palmbüschel, welche die Buben stolz zur Weihe trugen. In der St. Georgskirche drängelten sie dann zum Altar und streckten ihre Büschel weit vor, damit diese genug Weihrauch erhielten. Zu Hause steckte man die geweihten Palmzweige in den Stuben und im Herrgottswinkel aus, um sich den himmlischen Segen auch daheim zu sichern, und schmückte mit ihnen auch die Gräber der verstorbenen Angehörigen. Bei schönem Wetter fand nach der Messe ein Umzug um den Friedhof statt.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.