lidé špalírem a hlasitě tleskali barvitým a originálním skupinám, zvláště pokud v nich byly vtipně ztvárněny zvláštní události uplynulého roku. Když se maškary potkávaly navzájem, zdravily se pokřikem „grr, grrr, grrrr".

Následující postavy si z velkého množství maskovaných nelze odmyslet a dodnes na ně mnozí vzpomínají: - medvěd s medvědářem, Turek, kominík, řezník, drátenık, nosič krosny, Hanzvarhoust a hloupý August; - „Bojatzer" – mával vysušeným, nafouknutým prasečím měchýřem a jím tloukl do diváků; - klaun s tyčí na párky nebo „Breznmuã", oba stále obklopení dětmi doufajícími, že se jim podaří chytit párek nebo preclík; - nadlidsky velcí „Buttnmånnã", nemotorné postavy omotané slámou, dupající ulicemi; - „Holmbauer", který na diváky házel řezanku, přičemž oblíbeným cílem byly výstřihy u krku.

Když nálada a rozjaření dosáhly vrcholu, všichni s bujarostí znovu a znovu zpívali naši „masopustní hymnu": „O du löiwã Foosnãt, kinnst 'n du schu wiedã, vãän hommã Kriã(n) groo(b)m, heiã groo(b)mã wiedã. Hololo, hololo, hintn hängt die Foosnãt noo." („Ó, milý fašanku, můžeš-li už zas přijít, loni jsme tě pochovali, letos tě zas pochováváme. Hololo, hololo, fašank visí ještě vzadu.")

Vedle nálady nepřišel zkrátka ani jazyk, díky do zlatohněda vypečeným koblihám.

O masopustním úterý vodili chlapci svá děvčata vesnicí do tanečního lokálu. Ta pak „uvaděčům" připnula na klopu kytičku se stuhou a v přestávce tance je pozvala na večeři. Konečně na Popeleční středu chodili chlapci s košíky od dvora ke dvoru a sbírali vejce a maso. Z toho pak dívky připravily jídlo, které se společně jedlo. Ve městě horníků toho dne někdo, přestrojen za nočního hlídače, žertem hledal s lucernou na náměstí ve všech koutech a zákoutích ještě po fašanku. Popelcem se však zvěstovalo pokání a obrácení a začínala postní doba.

„Kunigund, kinnt die Wärm vã unt" (Na Kunhutu přichází teplo zdola), říkalo se u nás 3. března, kdy ještě zima svedla tuhé zadní boje. Pak přišel Josefa (19. 3.), svátek mnoha našich krajanů, kteří odpovídali na jméno Bepp, Bepperl, Josl a Seff. Kolem Zvěstování Panny Marie se z jihu vraceli špačci. Kdo se nechal 1. dubna „poslat" (napálit), nemusel se bát posměchu.

Do postní doby už spadaly první přípravy na Velikonoce. Tak se sypala hlína do starých talířů či misek a osévala ovsem. Osení mělo do Velikonoc vzejít včas, aby do něj velikonoční zajíček mohl nakladit svá pestrá vajíčka. Děti, zvláště děvčata, si připravovaly zvláštní hnízdečka pro velikonoční dárky.

Na Bílou (Palmovou) sobotu se dříve konal „Pollerlmarkt" (Pollerl = kočičky). O Květné neděli otec vázal kočičky, které chlapci hrdě nesli ke svěcení. V kostele sv. Jiří se pak tlačili k oltáři a natahovali svazečky co nejdál, aby dostaly dost kadidla. Doma se posvěcené ratolesti zastrkovaly ve světnicích a v „koutku pro Pána Boha", aby si tak zajistili nebeské požehnání i doma, a zdobili se jimi i hroby zesnulých příbuzných. Za pěkného počasí se po mši konal průvod kolem hřbitova.