Trhy v Horním Slavkově (Schlaggenwald)

Obecně, pojmy

Místo, kde se scházejí kupující a prodávající za účelem výměny zboží, se nazývá trh (týdenní trh, výroční trh atd.). Jeho poměry mohly být podle druhu a počtu prodejců a zákazníků uspořádány velmi rozdílně.

Trhový pán (např. město) uděloval návštěvníkům trhu na určitém místě, nebo přímo obci, svobody a práva – tzv. tržní právo. Rozumělo se tím i právo přimět venkovany z určitého okruhu, aby své výrobky prodávali pouze ve městě.

Tržné (též ungeld, umgeld nebo ohmgeld) byla spotřební daň. Zpočátku zatěžovala nápoje, postupně se ale rozšířila i na jiné zboží. Vybírali ji tzv. umgelder či ungelder (k pojmu ohmgelder viz také kapitolu „Pivovarnictví").

Tržní mistr měl dohlížet na to, aby se prodávalo jen bezvadné zboží a aby ceny odpovídaly jakosti. Protože zásobování solí naráželo na obzvlášť velké potíže, ucházelo se město o privilegium zřídit solní kasnu. V roce 1534 bylo toto povoleno a sůl se stala svého druhu městským monopolem. Přivážela se po staré solné stezce z Norimberku přes Cheb. Solní měřič sůl přebíral, vydával ji měšťanům a každé čtvrtletí z toho skládal přesný účet. Jeho úřad, stejně jako výsada dovážet sůl z Norimberku, byly velmi žádané.

Trhy

Výroční, týdenní a dobytčí trhy byly na Chebsku, a tedy i v Horním Slavkově, mimořádnou událostí pro město i venkov. Obraz ovládal nákup a prodej, nabízení zboží a smlouvání šly ruku v ruce. Byla to i příležitost k setkávání s přáteli – udržovaly se staré známosti a uzavíraly nové. Návštěvníci si mimoto vyměňovali novinky z politiky i soukromého života. Ani drby a klevety, ani „zevlování" (tj. postávání s otevřenou pusou a nečinnost) nepřišly zkrátka. Nezřídka se podařilo pro dospívající syny a dcery zprostředkovat sňatek.

Dobytčí trh se držel svých starých, do krve a masa vžitých právních norem a forem; podání ruky platilo za smlouvu, a formule jako „jak stojí a leží" nebo „chyba za správné" bylo na dobytčích trzích slyšet jako vyjádření zřeknutí se záruky a ručení. Podání ruky platí dodnes za projev poctivosti a je právně závazné.

Posvícení (Kirchweihfest) je výroční památný den na vysvěcení kostela (posvěcení kostela nebo oltáře biskupem) a zároveň svátek patrona kostela. Zahrnovalo lidovou slavnost s různými zvyky a posvícenský trh. Nabízené lidové zábavy i posvícenský tanec lákaly k návštěvě mladé i staré. V Horním Slavkově připadal tento podzimní trh na pracovní volno – posvícenské pondělí. Od „Hrnčířského trhu" (Topfmarkt) až po „Ostrý roh" (Scharfes Eck) a na straně radnice až dolů k „Červenému volu" (Roter Ochse) stály v boudách a stáncích vedle kyselých okurek, tureckého medu a cukrových tyčinek boty schönfeldských ševců.