Trhy v Horním Slavkově (Schlaggenwald)
Obecně, pojmy
Místo, kde se scházejí kupující a prodávající za účelem výměny zboží, se nazývá trh (týdenní trh, výroční trh atd.). Jeho poměry mohly být podle druhu a počtu prodejců a zákazníků uspořádány velmi rozdílně.
Trhový pán (např. město) uděloval návštěvníkům trhu na určitém místě, nebo přímo obci, svobody a práva – tzv. tržní právo. Rozumělo se tím i právo přimět venkovany z určitého okruhu, aby své výrobky prodávali pouze ve městě.
Tržné (též ungeld, umgeld nebo ohmgeld) byla spotřební daň. Zpočátku zatěžovala nápoje, postupně se ale rozšířila i na jiné zboží. Vybírali ji tzv. umgelder či ungelder (k pojmu ohmgelder viz také kapitolu „Pivovarnictví").
Tržní mistr měl dohlížet na to, aby se prodávalo jen bezvadné zboží a aby ceny odpovídaly jakosti. Protože zásobování solí naráželo na obzvlášť velké potíže, ucházelo se město o privilegium zřídit solní kasnu. V roce 1534 bylo toto povoleno a sůl se stala svého druhu městským monopolem. Přivážela se po staré solné stezce z Norimberku přes Cheb. Solní měřič sůl přebíral, vydával ji měšťanům a každé čtvrtletí z toho skládal přesný účet. Jeho úřad, stejně jako výsada dovážet sůl z Norimberku, byly velmi žádané.
Trhy
Výroční, týdenní a dobytčí trhy byly na Chebsku, a tedy i v Horním Slavkově, mimořádnou událostí pro město i venkov. Obraz ovládal nákup a prodej, nabízení zboží a smlouvání šly ruku v ruce. Byla to i příležitost k setkávání s přáteli – udržovaly se staré známosti a uzavíraly nové. Návštěvníci si mimoto vyměňovali novinky z politiky i soukromého života. Ani drby a klevety, ani „zevlování" (tj. postávání s otevřenou pusou a nečinnost) nepřišly zkrátka. Nezřídka se podařilo pro dospívající syny a dcery zprostředkovat sňatek.
Dobytčí trh se držel svých starých, do krve a masa vžitých právních norem a forem; podání ruky platilo za smlouvu, a formule jako „jak stojí a leží" nebo „chyba za správné" bylo na dobytčích trzích slyšet jako vyjádření zřeknutí se záruky a ručení. Podání ruky platí dodnes za projev poctivosti a je právně závazné.
Posvícení (Kirchweihfest) je výroční památný den na vysvěcení kostela (posvěcení kostela nebo oltáře biskupem) a zároveň svátek patrona kostela. Zahrnovalo lidovou slavnost s různými zvyky a posvícenský trh. Nabízené lidové zábavy i posvícenský tanec lákaly k návštěvě mladé i staré. V Horním Slavkově připadal tento podzimní trh na pracovní volno – posvícenské pondělí. Od „Hrnčířského trhu" (Topfmarkt) až po „Ostrý roh" (Scharfes Eck) a na straně radnice až dolů k „Červenému volu" (Roter Ochse) stály v boudách a stáncích vedle kyselých okurek, tureckého medu a cukrových tyčinek boty schönfeldských ševců.
Märkte in Schlaggenwald
Allgemeines, Begriffe
Einen Platz, an dem Käufer und Verkäufer zum Austausch von Waren zusammenkommen, nennt man einen Markt (Wochenmarkt, Jahrmarkt usw.). Seine Verhältnisse können nach Art und Zahl der Anbieter und Kunden sehr unterschiedlich geordnet sein.
Der Marktherr (z.B. die Stadt) gewährt den Marktbesuchern eines Ortes oder dem Ort selbst Freiheiten und Rechte, das Marktrecht. Darunter versteht man auch das Recht, die Landleute eines bestimmten Umkreises zu veranlassen, ihre Erzeugnisse nur in der Stadt abzusetzen.
Das Marktgeld (auch Ungeld, Umgeld oder Ohmgeld) war eine Verbrauchssteuer. Es lastete zuerst auf Getränken, wurde aber allmählich auch auf andere Waren ausgedehnt. Die Erheber oder Einheber hießen Umgelder oder Ungelder (wegen Ohmgelder siehe auch „Brauwesen").
Der Marktmeister hatte darüber zu wachen, daß nur einwandfreie Waren zum Verkauf angeboten wurden und die Preise mit der Güte in Einklang standen. Da die Beschaffung des Salzes auf besonders große Schwierigkeiten stieß, bewarb sich die Stadt um das Privileg zur Einrichtung des Salzkastens. 1534 wurde dies bewilligt und das Salz als eine Art Monopol der Stadt gehandelt. Herangeführt wurde es auf der alten Salzstraße von Nürnberg über Eger. Der Salzmesser übernahm es, gab es an die Bürgerschaft aus und legte jedes Vierteljahr genaue Rechenschaft darüber ab. Sein Amt, wie auch die Begünstigung, das Salz von Nürnberg herbeischaffen zu dürfen, waren begehrt.
Die Märkte
Jahr-, Wochen- und Viehmärkte waren im Egerland und so auch in Schlaggenwald ein besonderes Ereignis für Stadt und Land. Der Ein- und Verkauf beherrschte das Bild, Feilhalten und Feilschen lagen nahe beieinander. Hier gab es auch Gelegenheit zu Kontakten mit Freunden, alte Bekanntschaften wurden gepflegt und neue geschlossen. Nebenbei tauschten die Besucher Neuigkeiten aus der Politik und dem Privatleben aus. Doch auch Klatsch und Tratsch sowie „Maulaffen feilhalten" (d.h. mit offenem Mund dastehen und nichts tun) kamen nicht zu kurz. Nicht selten gelang es, für die heranwachsenden Söhne und Töchter einen Ehebund zu stiften.
Der Viehmarkt hielt an seinen alten, bereits in Fleisch und Blut eingegangenen Rechtsnormen und -formen fest; der Handschlag galt als Vertrag, und Formeln, z.B. „wie es geht und steht", „schlecht für gerecht", hörte man auf den Viehmärkten als Ausdruck des Verzichtes auf Bürgschaft und Gewähr. Der Handschlag gilt bis heute für Treu und Glauben; er ist rechtsverbindlich.
Das Kirchweihfest ist der jährliche Gedenktag an die Kirchweihe (Weihe einer Kirche oder eines Altars durch den Bischof) und zugleich der Festtag des Kirchenpatrons. Es schloß ein Volksfest mit verschiedenen Bräuchen und einen Kirchweihmarkt mit ein. Die dort gebotenen Volksbelustigungen und auch der Kirchweihtanz lockten jung und alt zum Besuch. In Schlaggenwald fiel dieser Herbstmarkt auf den arbeitsfreien Kirchweihmontag. Vom „Topfmarkt" bis zum „Scharfen Eck" und auf der Rathausseite bis hinunter zum „Roten Ochsen" standen in Buden und Verkaufsständen neben sauren Gurken, Türkischem Honig und Zuckerstangerln die Schuhe der Schönfelder Schuster.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.