Kdo pátrá po historii nějakého společenství, měl by se pokusit osvětlit i jeho vznik. Chybí-li k tomu důkazy a nepřinášejí-li dostupné historické prameny žádné spolehlivé poznatky, má kronikář těžkou práci najít „pověstnou nit".

I při vylíčení dějinné minulosti Horního Slavkova (Schlaggenwald) se nutně vynořuje otázka počátků osídlení. Jednoznačnou odpověď na ni nelze dát, neboť přesnou dobu založení nelze zjistit. Historické souvislosti však umožňují jisté závěry. V tisíciletí před Kristem sídlil na našem území keltský kmen Bójů. Od nich je odvozeno pojmenování zemí Čechy (Bojohaemum – Böheim) a Bavorsko.

Zvláštní význam má skutečnost, že tento kmen ovládal těžbu a zpracování rudy (laténská kultura).

Bójové po sobě zanechali jen málo využitelných stop. Za podobnou keltskému valovému hradišti byla považována spodní stavba kostela sv. Mikuláše u Třídomí (Dreihäuser) a kámen o rozměrech 3 × 3 m s prohlubní, nalezený na Spitzbergu, platil za keltský obětní či oltářní kámen.

Postavy „Venetů" resp. „Valů" (staroněm. walh = cizinec), objevující se především v pověstech jako obyvatelé našeho kraje, byly pravděpodobně Románi (Vlaši) ze severní Itálie, nikoli keltské kmeny Venetů či Venedů, jejichž sídelní území leželo jinde.

Bójové byli z velké části vytlačeni germánskými kmeny na jih. Tak dosáhli ve 2. století př. Kr. vnitrozemí Svébové a jejich bratrský kmen Markomani, poražení roku 9 př. Kr. Římany v Poohří, se usadili v Čechách a vytvořili mocný kmenový svaz. Bójové, kteří v našem kraji zůstali, se patrně živili rýžováním (viz příspěvek o hornictví) a na Flutbachu, na Silberbachu atd. začali s dobýváním bohatých rudných ložisek v hornoslavkovském a schönfeldském revíru.

Pod tlakem Avarů (kmen příbuzný s Huny) pronikly v 6. století po Kr. do Čech slovanské kmeny a postoupily až do Smrčin a do Českého lesa u Horní Falce. Zakládaly zde malé osady. Česká historiografie dodnes popírá dřívější osídlení těchto krajů Kelty a Germány.

V našem bližším okolí měl slovanský kmen Sedlčanů opevněné středisko v Zettlitz (Sedlec). Tento hrad zanikl ve 12. století. K jeho úpadku patrně přispěl nově postavený hrad „Ellenbogen am Stein" (Loket) za Děpolda II. z Vohburgu. Ten byl markrabětem bavorského Severního Nordgau vystavěn kolem roku 1150 a měl na okolí silný vliv. Kolem této doby začala přeměna lesnaté krajiny v kvetoucí kulturní krajinu. Hornictví, obchod a řemesla přiváděla postupně do našeho kraje různé kmeny, jako Bavory, Franky, Durynky atd. Osadníci se hlásili ke křesťanské víře. To se pravděpodobně týkalo i již usedlého obyvatelstva, zvláště když se již roku 845 v Řezně dalo pokřtít 14 českých knížat.

Rozsáhlé lesní území mezi Teplým údolím a Krudumem patřilo ve 12. století pánům z Oseka a Rýzmburka, Hrabišicům, kteří vlastnili hrad v Bečově a s jejichž dějinami byla naše hornická obec spjata přes 300 let. Celé bečovské panství zahrnovalo území od Mariánských Lázní až po Slavkov (Schlackenwerth).