pivovar do roku 1880 přestavět podle nejnovějších poznatků a od roku 1878 rozšířil i odedávna mohutné sklepy v Glockenbergu na 140 m délky a 4 m výšky. Šest horníků na tom pracovalo dva roky.

Sňatkem jeho dcery Anny se sládkem Ernstem Kirchnerem z Durynska přešlo vlastnictví a vedení pivovaru na toto rodinné jméno. V roce 1940 předal Ernst Kirchner starší pivovar svému synovi Ernstovi. Ten, sládek jako jeho otec, byl hned povolán k vojenské službě a už se nevrátil. Pivovar pak vedla až do vyhnání jeho žena Brunhilde, rozená Gröschl.

V té době zaměstnával pivovar osm až devět lidí, mezi nimi dlouholeté spolupracovníky Antona Rauschera, vedoucího vaření, a sládecké tovaryše Antona Stobera a Josefa Müllera. Jeden šofér a dva vozkové měli na starosti rozvoz piva a jiné dopravní práce. Účetní a stále spolupracující člen rodiny vyřizovali kancelářské práce.

Horní Slavkov (Schlaggenwald) měl v dřívějších dobách dva pivovary. Jeden, pravděpodobně starší, se nacházel v Leßnitzgasse, na bývalé Trötscherwiese, druhé nejstarší osadě. Přesná poloha a doba provozu nejsou známy. Budovy se znaky pivovaru se v Leßnitzgasse v novější době nedaly rozpoznat. Druhý, mladší pivovar byl naproti tomu všem dobře znám. Nedaleko jediného místa v obci, kde hlavní silnice přechází přes Flutbach (potok), měl pivovar ústřední polohu. Východním směrem se přimykal k zploštělému úbočí Glockenbergu, na západě oddělovala hlavní silnice provozní budovu od pravého břehu Flutbachu.

Nutnou blízkost tekoucí vody a možnost razit sklepní klenby do lůna hory uměli už první stavitelé správně ocenit.

U pivovaru začínala také Bräuhausgasse, stará ulice vedoucí do kopce směrem ke kostelu.

Dvoupodlažní budova pivovaru poskytovala poměrně působivý pohled. Neobvyklou sílu téměř čtvercově uspořádaného zdiva bylo možno rozeznat už zvenčí a poněkud malá okna obrácená k hlavní silnici vedla pozorovatele spíše k domněnce, že jde o baštu než o pivovar. Budova nesla mohutnou, taškami krytou polovalbovou střechu, a 80 stop vysoký komín byl vidět už zdálky.

Zploštěný roh budovy obrácený k hlavní silnici zdobil nápis „Bergbrauerei Schlaggenwald" (Horní pivovar Horní Slavkov).

V horním patře se nacházela pivovarská zařízení, jako sušárna, rmutovací kotel, várna s vařicí a mladinovou pánví a chladicí štok, v přízemí byly umístěny máčecí kádě, sladovnický humno a myčka sloužící k čištění a plnění sudů a lahví, odkud se také dostávalo do vylámaných kvasných, ležáckých a ledových sklepů ve skále. Velká dřevěná vrata uzavírala hlavní vstup do tohoto sklepního areálu v Bräuhausgasse naproti bývalé „Nové hospodě". Kotlové topení vyrábělo potřebné teplo, elektrická energie poháněla stroje.

Suroviny potřebné k vaření piva, jako ječmen, chmel a voda, jsou nám důvěrně známé. Od popisu samotného průběhu vaření se upouští. Zda se přísně dodržoval zákon o čistotě piva, není známo. Zmínku si zaslouží jen jeden odpadní produkt, mláto. Platilo za vyhledávané krmivo pro dobytek. Sedláci s vozy „Hudl" (s nástavbou v podobě bedny) a chovatelé drobného zvířectva stávali vždy frontu s vědry, nůšemi a kolečky, kdykoli šnekový váleček ve výtlačné rource dopravoval ven ještě parující,

věta pokračuje na dalším listu ⟶