Postup od přípravy slitiny přes odlévání až po dokončovací práce vyžaduje bohaté zkušenosti. Zajímavých variant lze dosáhnout patinovou politurou.

Cínové předměty mohou také „onemocnět". Dostávají světle šedé skvrny; na nich se tvoří prášek, cín se rozpadá a vzniká díra. Tento jev se nazývá „cínový mor".

Kov cín má ještě jednu zvláštnost. Při ohýbání sem a tam je slyšet „praskání", tzv. „cínový křik" (Zinngeschrei), vlastnost, kterou nemá žádný jiný kov.

Mezi téměř nevyčerpatelná a požehnaná naleziště cínové rudy v oblasti staré domoviny patřily kromě Slavkovského lesa dříve i Krušné hory a Fichtelgebirge. U paty Kornbergu u Selbu stála „Vorsuchhütte", ve které se ruda upravovala, a zřícenina hradu Epprechtstein připomíná bohatou hornickou minulost. V Krušných horách bylo hlavním těžebním místem Jáchymov, ve Slavkovském lese Horní Slavkov–Krásno–Čistá. Úzké údolí Seifertsgrünu mělo ještě roku 1699 nemálo méně než 14 budov..., které sloužily výhradně rudnému hornictví, a od Hubverku až do města bylo jen na cínovou rudu 8 stoupových hamrů, které cínovou rudu drtily stoupami, a mimo jiné i tavicí huť. S cínovou metropolí Horní Slavkov zažila oblast Slavkovského lesa přibližně 300letý rozkvět, jehož vrchol byl překročen v 16. století. Neboť ještě v témže století začal úpadek rudného hornictví. Příčinami byly různé pohromy, jako povodně, mor, rozkol víry, válečné břemeno třicetileté války, turecké války, válka o dědictví, sedmiletá válka, jakož i ztížené podmínky těžby, zvyšování nákladů a odbytové potíže. Roku 1870 byla těžba zastavena.

Krátké oživení za první světové války brzy opět odeznělo.

Za druhé světové války znovu pátrala po rudě firma Friedrich Krupp, Egerländer Erzbergbau AG.

Od roku 1945 využívá rudné doly modernizovanými prostředky československý (český) stát.

Cínařské řemeslo v Horním Slavkově

Zatímco se horní město vyvíjelo v nejvýznamnější metropoli těžby cínu v západních Čechách a dosáhlo svého vrcholného rozkvětu, byl přirozeně zájem i o další zpracování cínu. Tak začali v Horním Slavkově, Krásně a Čisté pracovat první cínaři a už po několika letech bylo v Horním Slavkově mnoho cínařských a zvonařských dílen domácího původu. Zpočátku se cínařům říkalo také „konvičkáři" (Kannengießer).

Už ke konci 16. století se vytvořil cech, k němuž zprvu patřili i cínaři z Krásna, Bečova a Lokte. Vlastní cech si Krásenští založili teprve roku 1732 za přistoupení cínařů z Bečova, Čisté a Einsiedelu. V tomto cechovním řádu se praví:

věta pokračuje na dalším listu ⟶