Staré cínařské řemeslo

Těžba a zpracování cínu

Podle velmi starých zpráv se cín kromě jižního a severního Krušnohoří a blízkého Slavkovského lesa (Kaiserwald) a Fichtelgebirge těžil už jen v Anglii. Už od nejstarších dob hrál velkou roli jako slitinový kov, například pro bronz (později jako ochrana proti korozi v podobě bílého plechu a jako užitkový kov pro předměty běžné i vyšší potřeby).

Také v Horním Slavkově (Schlaggenwald) se hornictví – a to na stříbro, cín a měď – provozovalo už velmi záhy. Historikové dokládají, že už Keltové těžili cín ve Slavkovském lese. Získávali ho vymýváním z písku potoků. Markomani a Langobardi je v tom napodobili. (Viz příspěvek „Rudné hornictví".)

Zvláštní význam a bohatství cínu těženého v Chebsku¹⁾ představovalo ložisko v oblasti Horní Slavkov/Krásno (Schönfeld). Caspar Bruschius za svého života (zemřel 1557) uváděl, že cínové doly zde na základě tehdejších podání a starých stop cínového hornictví s „mnoha kutáky a pinkami" existovaly už před 370 lety, tedy ve 12. století. Zde také dosáhlo nejvyššího rozkvětu cínařské řemeslo naší domoviny. Náš cín byl čistý a světlý a díky vysokému obsahu stříbra zvlášť ceněný; byl rád kupován, protože obsah stříbra dlouho udržoval lesk hotových výrobků. Tehdy ještě neuměli oddělit stříbro od cínu.

Také měď těžená ve stejném revíru mohla zvyšovat jakost cínu. Některé z „vzestupných žil" byly kromě cínu i měďnaté, „což je zřejmě příčinou, že hornoslavkovský cín tvoří zvláštní druh".

První písemný doklad o cínovém hornictví ve Slavkovském lese se nachází v listině z 13. července 1355, kterou vydali bratři Borko a Slavek z Rýzmburka pro městys Krásno; zmiňuje mimo jiné soud, správu cínových rýžovišť a dolů, cínovou váhu a horní desátek. To dokazuje již rozvinutou podobu hornického provozu a snahu o právní zajištění. Když Jindřich IV. z Plavna roku 1495 postoupil Bečov a tři horní města Horní Slavkov, Krásno a Čistá pánům Pluhům z Rabštejna, Hans Pluh energicky podporoval těžbu a úpravu cínové rudy.

Zpracování vyžadovalo velké množství vody, kterou nechal do provozů přivádět rozsáhlými kanály a nádržemi. Protože zesílená těžba rudy a její zpracování vyžadovaly větší prostředky, povzbuzoval domácí i zahraniční kapitál k investicím. Vedle Augsburku měl v tomto ohledu vedoucí postavení Norimberk. Hans Pluh zavedl jasné poměry. Už roku 1507 vydal horní řád pro stříbrné hornictví. Už roku 1509 byla zahájena Společenská štola (Gesellschaftsstollen), aby bylo možné dosáhnout stříbrných žil mezi Huberstockem a Horním Slavkovem. Rovněž roku 1509 vydal Hans Pluh horní řád pro cínové hornictví. Tyto horní zákony byly několikrát obnoveny a rozšířeny, poté roku 1548 nově sepsány v cínovém horním řádu krále Ferdinanda I. Byly ve vzájemné souvislosti s řády krušnohorských a jiných revírů. Za zmínku stojí, že horní řády vedle stanovení pracovní doby zakotvovaly už i moderní sociální dávky,

¹⁾ Chebsko zahrnovalo kolem roku 1077 celé Fichtelgebirge až po Redenzgau a klášterní území Waldsassen, jakož i Chebsko v přibližných hranicích pozdějších okresů Cheb a Loket, včetně Teplé a Žlutic (v Krušných horách).