⟵ věta pokračuje z předchozího listu

vznikaly veselé historky. Po otevření závodní kuchyně počet těchto ochotných žen značně poklesl.

Všichni ti lidé, kteří denně mizeli za továrenskou branou, byli potřební k tomu, aby se ze surové bílé hmoty stalo hotové, upotřebitelné porcelánové nádobí. Ještě dnes se na výrobě od těžby suroviny až po expedici výrobku podílí na každém kusu porcelánu asi 50 osob. V mlýně na hmotu a v přípravě hlíny se „hmota" – v současnosti se skládá z kaolinu, jílu, křemene a živce – připravovala k použití a zpracovávala soustružiči na svých rotujících kotoučích. Jiní, hlavně ženy, lili mléčně tekutou hmotu do forem. I v glazovně ponořovaly hbité ženské ruce „vyžíhané" porcelánové kusy (předvýpal 900–1000 °C) do glazurovací tekutiny. Všude na úzkých prknech, tzv. „plankách", stály formy a syrový porcelán. Silní muži je plně naložené odnášeli na jednotlivá pracoviště nebo k mnoha vypalovacím pecím, v nichž se glazované kusy vypalovaly do konečné podoby.

Syrový porcelán, vsazený do kapslí z žáruvzdorného jílu (šamotové kapsle) a s přikrytou kapslí vložený do vypalovací pece, se vypaloval; pec se před výpalem zazdila. Kapsle, naskládané na sebe, tvořily sloupy sahající od dna pece až ke stropu. K výrobě těchto ochranných „nádob" se v mlýně na hmotu (na severním konci továrny) mísely mleté úlomky šamotového kamene a mleté střepy použitých vypalovacích kapslí s vazným jílem (jílem bohatým na kaolinit); tvárná směs se pak tvarovala (soustružila) a vypalovala ve vypalovací peci při velkém žáru (šamot = žáruvzdorný jíl).

Před oslnivou září ohně se pálicí chránili brýlemi; „výpal" vyvíjel velké horko. Když nahoře na komíně šlehal „liška" (plamen), bylo dosaženo nejvyšší teploty. Vypálený porcelán putoval do třídírny, kusy s drobnými vadami do brusírny; největší část, roztříděná podle kvality do různých tříd, se dostávala do obrovských skladů.

Dekoraci značné části porcelánu obstarávaly v tiskárně zaměstnané ženy a dívky, které nádobí opatřovaly obtisky nebo ocelotiskem. V malírně zdobily zručné ruce různé kusy nádobí barevnými a zlatými proužky nebo ručně malovanými dekory všeho druhu. Četné vzorníky svědčily výmluvně o mnohostranných možnostech úpravy povrchu. Potištěný a pomalovaný porcelán se ještě jednou vypaloval v tzv. „šmelci".

Zkušené síly v balírně ukládaly hotové nádobí podle jednotlivých objednávek bezpečně proti rozbití do balíků, sudů a beden. Sudy putovaly hlavně do zámoří a nápisy a signatury na nich uváděly města a země celého zeměkoule, což dávalo tušit celosvětové obchodní spojení naší porcelánky. Byli to truhláři z Čisté (Lauterbach), kteří dodávali obalový materiál; jejich povozy naložené dřevitou vlnou, bednami a sudy jsme často vídali projíždět naším městečkem.

K dopravě zboží do různých pracovních a skladovacích prostor sloužilo nekonečné dopravní zařízení. Výškový rozdíl mezi areálem továrny a výše položeným nádražím vyrovnával paternosterový výtah. V lidové mluvě se toto zařízení nazývalo „Bremsberg" (brzdný svah). Vozíky („lóry") jezdily střídavě s porcelánem v bednách a sudech nahoru a s uhlím a materiálem dolů. Výtah obsluhoval mnoho let pan Schindler (hudebník).

V kancelářské budově se sbíhaly nitky tohoto velkého podniku. Obratní zaměstnanci zvládali rozsáhlou korespondenci ve všech kulturních jazycích i veškeré obchodní záležitosti. Zástupně jmenujme ředitele Neidharta (do roku 1934), jednoho z ředitelů, který vedle příslušného majitele řídil podnik se štábem spolupracovníků. Poštu do slavkovského poštovního úřadu obstarával pan Lang se svým jednospřežím; „Post-Langl" a jeho koníček byli jedno srdce a jedna duše. Jeho nástupce Hoffmann používal třícolové dodávkové auto.

věta pokračuje na dalším listu ⟶