Kvalitativně i umělecky blízko dokonalosti stál hornoslavkovský porcelán ve třicátých letech 19. století na špici tohoto průmyslového odvětví v Čechách. Jen továrna v Pirkenhammeru se mohla v soutěži s podnikem z našeho rodného města měřit. Hornoslavkovský závod si může přičíst k dobru, že roznesl slávu českého porcelánu do světa. Lippert a Haas, oba majitelé, položili díky odborným znalostem a rozhledu základy tohoto světového věhlasu. V tichém a zasněném Zechtalu vytvořili výchozí pozici pro pozdější firmu Haas & Cžjžek.

Podnik v té době zaměstnával více než sto soustružníků, malířů, modelářů, dalších výtvarných umělců a dělníků. Představoval hlavní zdroj obživy pro obyvatele Horního Slavkova a okolí a vytvořil množství pracovních míst pro lidi propuštěné z upadající těžby. Kapacitu podniku se podařilo výrazně zvýšit.

Výstavy v roce 1828 a v následujících letech ukázaly opravdovou nádheru malby na vázách a šálcích. Výstavní sklady (Niederlagen) v Praze a ve Vídni (1819) do jisté míry pokračovaly ve výstavní činnosti firmy. Výrobky s modrým „S" patřily k nejcennějším, jaké se v Evropě vyráběly. Vídeňská porcelánová manufaktura dokonce musela zavřít brány, protože nedokázala s hornoslavkovskými výrobky udržet krok ani provedením, ani cenou.

Roku 1827 předal Wenzl Haas svou polovinu továrny synovi Eusebiovi, který od roku 1842 spolu s důlním mistrem Hermannem Möhlingem, zetěm Georga Lipperta, vedl továrnu až do roku 1846. Koupí druhé poloviny továrny se August Eusebius téhož roku stal jejím jediným majitelem. Do té doby vystupovala továrna pod firmou „Lippert & Haas". August Eusebius Haas vedl podnik od roku 1847 sám. K rozmachu díky zlaté malbě přibyla výhoda topení uhlím (uhlí místo dřeva). Výrobky podniku se vyznačovaly tvarem, kvalitou a zejména trvanlivostí a dekorem. Majitel firmy rozšířil továrenní areál na více než dvojnásobek; podnik byl už tehdy největší svého druhu v Čechách.

O deset let později, roku 1857, přijal svého synovce Johanna Baptista Cžjžka z Vídně jako chemika. Ten se během několika let důkladně naučil celý výrobní proces. S bystrým úsudkem rozpoznával možná zlepšení a uměl je obratně uplatnit. Pro porcelánovou hmotu nalezl lepší složení a na základě prací svého otce, uznávaného geologa, zavedl do výroby hmoty živec z Šumavy (Böhmerwald). Ve spojení s vynikajícím žateckým (Zettlitzer) kaolinem, křemenem ze Švédska a uhlím z revíru Unterreichenau přinesl tento živec mnohem lepší kvalitu „střepu". Zvláštní pozornost věnoval i odbytu.

Roku 1867 předal August Eusebius Haas hornoslavkovskou porcelánku napůl svému synovi Georgovi a svému synovci Johannu Baptistu Cžjžkovi, tomuto druhému za doplatek 2000 tolarů. Oba podnikatelé se tak stali jmenovci pozdější, světoznámé firmy Haas & Cžjžek. Odbytová oblast podniku se od té doby výrazně rozšířila a výroba se mohutně rozrostla. Téhož roku byla přikoupena porcelánka v Chodově. Tím firma rozsahem i výkonností vzrostla na největší svého druhu v celé rakouské monarchii a platila za pojem hodnoty daleko za jejími hranicemi.

Podnik byl dále cílevědomě rozvíjen podle nových průmyslových hledisek a bylo zavedeno vylepšené obchodní vedení. Nemělo se prodávat to, co továrna vyráběla, ale vyrábělo se to,

věta pokračuje na dalším listu ⟶