Haberditzel chtěl v Teplém údolí na pozemku jednoho ze společníků postavit továrnu, v níž by kromě technických vylepšení mohl pomocí vodní síly řeky provozovat i „glazurovací stoupu". Bohužel Haberditzel 20. července 1792 ve věku 80 let zemřel.
Rozhodnutím společníků byl technickým vedoucím a ředitelem ustanoven Johann Gottlieb Sonntag a správcem vážený báňský úředník Josef Bernhard Peschke. Vdova po Haberditzelovi zůstala s podílem svého zesnulého muže členkou společnosti, která čítala 28 podílníků.
Sonntag podal 29. 1. 1793 českému zemskému guberniu žádost o přeložení výroby do Bečova a o udělení zemského privilegia. K žádosti přiložil: 1 kávovou a 1 mléčnou konvici, 1 cukřenku, 6 párů kávových šálků, vše v modré barvě, dále 1 bílý pohárek a 1 kávový hrneček. Vídeňská dvorní komerční rada však žádost výnosem z 20. dubna 1793 rázně zamítla, patrně z obavy, že by rabensgrünská výroba mohla časem dělat konkurenci vídeňské porcelánce.
Toto zamítnutí znamenalo konec první české porcelánky, ještě než se pořádně rozeběhla. Sonntag a ostatní podílníci se cítili ve svých plánech omezeni a těžařstvo rozpustili.
Haberditzelův sen se přesto naplnil. Jiní muži převzali jeho duchovní odkaz a založili na Chebsku porcelánky, kterým byla souzena velká budoucnost. Haberditzelovi však náleží zásluha, že jako první v Čechách zahájil pokusy o výrobu porcelánu.
Jeho syn Raphael, který otci při pokusech horlivě pomáhal, se stal zdatným odborníkem na porcelán. V roce 1793 vstoupil do porcelánky hraběte Thuna v Klášterci, založené Johannem Nikolausem Weberem, a svým odborným umem to dotáhl až na ředitele.
Malern und zwei Massearbeitern, die Porzellan im Werte von 60–70 Gulden in einem Brande herstellten. Dieses erste Schlaggenwalder Porzellan war in der damaligen Zeit wegen seiner Qualität überall, besonders in Prag, sehr gefragt.
Haberditzel wollte im Tepltal auf dem Grund eines Teilhabers eine Fabrik bauen, in der er neben technischen Verbesserungen durch die Wasserkraft des Flusses eine „Glasurstampfmühle" betreiben konnte. Leider starb Haberditzel am 20. Juli 1792 im Alter von 80 Jahren.
Ein Geschäftsbeschluß bestimmte den technischen Leiter Johann Gottlieb Sonntag zum Direktor und den angesehenen Bergwerksbeamten Josef Bernhard Peschke zum Verwalter. Die Witwe Haberditzels blieb mit dem Anteil ihres verstorbenen Mannes Mitglied der Gesellschaft, die aus 28 Teilnehmern bestand.
Sonntag richtete am 29.1.1793 an das böhmische Landesgubernium ein Gesuch um Verlegung der Fabrikation nach Petschau und um Erteilung des Landesprivilegs. Dem Ansuchen fügte er bei: 1 Kaffee- u. 1 Milchkanne, 1 Zuckerdose, 6 Paar Kaffeeschalen, alles blaugefärbt, ferner 1 weißen Becher und 1 Kaffeebecherl. Doch der Wiener Hofkommerzienrat lehnte das Gesuch mit Bescheid vom 20. April 1793 rundweg ab, wohl wegen der Befürchtung, daß die Rabensgrüner Erzeugung der Wiener Porzellanmanufaktur später einmal Konkurrenz machen könnte.
Diese Ablehnung brachte der ersten böhmischen Porzellanfabrik das Ende, noch bevor sie richtig in Gang gekommen war. Sonntag und die anderen Teilnehmer sahen sich in ihren Plänen gehemmt und lösten die Gewerkschaft auf.
Der Traum Haberditzels ging aber dennoch in Erfüllung. Andere Männer übernahmen sein geistiges Erbe und gründeten im Egerland Porzellanfabriken, denen eine große Zukunft beschieden war. Haberditzel jedoch gebührt das Verdienst, als erster in Böhmen die Versuche zur Porzellanherstellung aufgenommen zu haben.
Sein Sohn Raphael, der dem Vater eifrig bei den Versuchen geholfen hatte, wurde ein tüchtiger Porzellanfachmann. Im Jahre 1793 trat er bei der von Johann Nikolaus Weber gegründeten Porzellanfabrik des Grafen Thun in Klösterle ein und brachte es durch sein fachliches Können zum Direktor.
Obecně
Geologické podloží v okolí Horního Slavkova (Schlaggenwald) bylo bohaté na přírodní poklady, které umožňovaly čilý rozvoj různých odvětví. Bohatství cínové rudy zde bylo rozpoznáno velmi brzy a v 15. a 16. století zažívala těžba cínu svůj plný rozkvět.
Je známo, že v Horním Slavkově se ve 15. století a i později vyrábělo „hliněné nádobí". Svědčí o tom název stateného „hrnčířského domu" u Gänsdörfl a nálezy střepů a kusů nádobí, které se v jeho blízkosti našly ještě na počátku 20. století.
V 16. století výnosy rudných dolů pozvolna klesaly. Bohatství na snadno dostupných místech se vyčerpalo. Kromě toho dodávala cizina, později především Amerika, cín podstatně levněji než doly v Císařském lese a v Krušných horách. Těžba i odbyt cínu se výrazně omezily.
V době reforem císařovny Marie Terezie nastaly v Horním Slavkově zcela nové poměry. Mimo jiné bylo roku 1772 hlavní horní úřad (Bergoberamt) nahrazen horním úřadem (Bergamt), staré vyhlášky byly zrušeny a správa města přizpůsobena změněným poměrům.
Vom Zinnbergbau zur Porzellanherstellung
Allgemeines
Der geologische Aufbau im Gebiet um Schlaggenwald war reich an Naturschätzen, die eine rege Entfaltung verschiedener Industrien begünstigten. Sehr früh wurde der Reichtum an Zinnerz erkannt, und im 15. und 16. Jh. stand der Zinnbergbau in voller Blüte.
Es ist bekannt, daß in Schlaggenwald im 15. Jh. und danach „irdenes Geschirr" hergestellt wurde. Der Name des stattlichen „Töpferhauses" am Gänsdörfl und die Anfang des 20. Jhs. in der Nähe des Töpferhauses noch aufgefundenen Stücke und Scherben zeugen davon.
Im 16. Jh. ließ die Ausbeute der Erzgruben langsam nach. Der Reichtum in leicht zugänglichen Lagen war zusammengeschrumpft. Außerdem lieferte das Ausland, später vor allem Amerika, das Zinn bedeutend billiger als die Bergwerke im Kaiserwald und Erzgebirge. Zinnförderung und -absatz gingen erheblich zurück.
Zur Zeit der Reformen der Kaiserin Maria Theresia traten in Schlaggenwald völlig neue Verhältnisse ein. Unter anderem wurde 1772 das Bergoberamt durch ein Bergamt ersetzt, alte Verordnungen wurden aufgehoben und die Verwaltung der Stadt den veränderten Verhältnissen angepaßt.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.