Počátky porcelánářství
Bylo to kolem roku 1300 po Kr., kdy cestovatel po Asii Marco Polo přivezl do Evropy čínský porcelán. Evropany neuchvátila jen technická hodnota porcelánu jako materiálu v celé jeho střepové hutnosti, lesku glazury a průhlednosti (prosvítavosti), takže se tyto porcelánové předměty vážily zlatem – byla to především vynikající umělecká forma nádob a plastik a malby a dekory utvářené podle živé přírody.
Do té doby dokázala Evropa vyrábět jen fajáns a hrnčířské zboží, které se nemohlo přiblížit tvrdšímu a ve střepu dokonalejšímu čínskému porcelánu. Ačkoli čínský porcelán byl ve srovnání s dnešním evropským „měkkým porcelánem", byl přesto vrcholem, špičkou všech keramických výrobků. Neboť ideální složení takového porcelánu z 50 dílů kaolinu, 25 dílů živce a 25 dílů křemene se při vysokém výpalu porcelánu mění ve slinutý střep a na něm vzniká, srostlá s ním, skelná slupka.
Vynález evropského porcelánu Böttgerem na Albrechtsburgu v Míšni spadá do roku 1709. Je tedy dítětem baroka. Všechny jeho tvary budou tomuto jemnému, lesklému materiálu „porcelán" ku prospěchu, neboť je nejvýš vhodný k tomu, aby svérázně stupňoval pohyblivé modulace baroka a rokoka. Zvláštní hodnotu měly pro Böttgera zřejmě podněty, které dostal od Ehrenfrieda Walthera von Tschirnhausena (1651–1708), slavného matematika a fyzika pocházejícího z moravské šlechty, jenž se už dříve, byť bez úspěchu, zabýval výrobou čínského porcelánu.
Velký sochař dvora Augusta Silného, Kandler, a jeho dvorní malíř Herold se stali tvůrci první porcelánové formy a dekorace. Vzpomeňme na velké míšeňské zvířecí figury, tedy kabinetní kusy určené k reprezentaci dvora a nového materiálu. Již velmi brzy se přišlo na to, že porcelán zákonitě předepisuje určitou velikost modelace. Také technické obtíže při výpalu nutily k menším jednotlivým zpodobněním.
Po Míšni začalo na všech knížecích dvorech horlivé pátrání po „porcelánovém zázraku", které přitahovalo alchymisty a arkanisty+).
V roce 1717, asi dva roky před Böttgerovou smrtí, odnesl nespokojený laborant, smaltér a pozlacovač jménem Hunger, a v roce 1718 také míšeňský arkanista Stölzel, tajemství „výroby porcelánu" do Vídně, načež v roce 1718 mohla být založena vídeňská porcelánka. Tak se ze Saska dostala znalost „porcelánového umění" do starého Rakouska. Když se kaolinová ložiska u Aue v Sasku začala vyčerpávat, hledal se tento nepostradatelný vzácný materiál i daleko za hranicemi.
Když byla roku 1790 v Sedlci u Karlových Varů objevena bohatá kaolinová ložiska, chtěli i v Rakousku vybudovat porcelánový průmysl. Dvorním dekretem byl geognostovi (geologovi) Mohsovi uložen úkol procestovat Čechy. Ten podal zprávu o vydatných nalezištích kaolinu v Loketském a Karlovarském kraji; v roce 1811 k tomu ještě dodal, že se tam vedle uhelných ložisek nacházejí i další suroviny nezbytné pro výrobu porcelánu, jako živec, křemen a obyčejné jíly. Tím získal Chebsko přednost založit domácí porcelánový průmysl. Podle
+) Arkanista = znalec přípravy hmoty a výpalových postupů Arkanum = tajemství; tajnůstkářství arkanistů Arkansit = minerál (arkansit) pojmenovaný podle státu Arkansas (USA)
Schlaggenwalder Porzellan
Der Beginn des Porzellanschaffens
Es war um das Jahr 1300 n.Chr., als der Asienreisende Marco Polo das China-Porzellan nach Europa brachte. Nicht allein der technische Wert des Werkstoffes Porzellan in seiner ganzen scherbendichten, glasurglänzenden Eigenart und seiner Transparenz (Durchschein) begeisterte die Europäer so, daß man diese Porzellangegenstände mit Gold aufwog, vielmehr waren es die ausgezeichnete künstlerische Formgebung der Gefäße und Plastiken und die nach der belebten Natur gestalteten Malereien und Dekore.
Bislang hatte man in Europa nur Fayencen und Töpferwaren erzeugen können, die nicht an das härtere und im Scherben vollkommenere Porzellan der Chinesen herankam. Obzwar das China-Porzellan dem heutigen europäischen gegenüber ein „Weichporzellan" darstellte, war es eben die Vollendung, die Spitze aller keramischen Erzeugnisse. Denn der ideale Versatz eines solchen Porzellans mit 50 Teilen Kaolin, 25 Feldspat und 25 Quarz wird im hochgradigen Porzellanbrand zu einem gesinterten Scherben und daraufliegend, verwachsen mit diesem, entsteht eine gläserne Haut.
Die Erfindung des europäischen Porzellans durch Böttger auf der Albrechtsburg in Meißen fällt in das Jahr 1709. Es ist somit ein Kind des Barocks. Alle seine Formen werden diesem feinen, glänzenden Werkstoff „Porzellan" zugute kommen, der höchstgeeignet ist, die bewegten Modulationen in Barock und Rokoko eigenwillig zu steigern. Von besonderem Wert dürften für Böttger die Anregungen gewesen sein, die er von Ehrenfried Walther von Tschirnhausen (1651–1708) erhielt, dem berühmten Mathematiker und Physiker, der aus dem mährischen Adel stammte und sich bereits früher, aber ohne Erfolg, mit der Herstellung des chinesischen Porzellans befaßt hatte.
Der große Bildhauer August des Starken, Kandler, und sein Hofmaler Herold wurden die Urheber der ersten Porzellanformgebung und Dekoration. Wir erinnern uns an die großen Meißner Tierfiguren, also Kabinettstücke zur Repräsentation für den Hof und für den neuen Werkstoff. Schon sehr bald kam man darauf, daß das Porzellan eine bestimmte Größe in der Modellierung gesetzmäßig vorschreibt. Auch die technischen Schwierigkeiten beim Brand zwangen zu kleineren Einzeldarstellungen.
Nach Meißen begann an allen Fürstenhöfen das eifrige Suchen nach dem Porzellanwunder, das Alchemisten und Arkanisten+) anzog.
1717, etwa zwei Jahre vor Böttgers Tod, nahm ein unzufriedener Laborant, der Emailer und Vergolder namens Hunger, 1718 auch der Meißner Arkanist Stölzel, das Geheimnis des „Porzellanmachens" mit nach Wien, worauf 1718 die Wiener Porzellanmanufaktur gegründet werden konnte. Somit kam aus Sachsen die Kenntnis der „Porzellankunst" ins alte Österreich. Als die Kaolinlager bei Aue in Sachsen sich zu erschöpfen begannen, suchte man den unentbehrlichen, edlen Stoff weit über die Grenzen hinaus.
Als 1790 in Zettlitz bei Karlsbad reiche Kaolinlager entdeckt wurden, wollte man auch in Österreich eine Porzellanindustrie aufbauen. Mit einem Hofdekret wurde dem Geognosten (Geologen) Mohls aufgetragen, Böhmen zu bereisen. Er berichtete über ausgiebige Kaolinvorkommen im Elbogener und Karlsbader Kreis; im Jahre 1811 dazu noch, daß dort neben Kohlelagerstätten weitere für die Porzellanherstellung notwendige Rohstoffe, wie Feldspat, Quarz und gemeine Tone, vorhanden sind. Damit erhielt das Egerland den Vorzug, eine bodenständige Porzellanindustrie zu gründen. Dem Bericht
+) Arkanist = Kenner der Massezubereitung und der Brennverfahren
Arkanum = Geheimnis; die Geheimnismacherei der Arkanisten
Arkansit = Mineral (Arkansite) nach dem Staate Arkansas (USA)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.