Dne 28. 7. 1914 vypukla první světová válka. Když byly Německá říše a habsburská monarchie Rakousko-Uhersko odříznuty od celého světa, vzpomnělo se na kdysi tak bohaté rudné naleziště v Císařském lese. V roce 1915 zde několik set havířů dobývalo nepostradatelný, vzácný wolfram. Nasazeni byli i italští zajatci; dohled nad hornictvím převzaly vojenské úřady.

První světová válka skončila roku 1918 kapitulací Ústředních mocností.

Právo na sebeurčení, přiznané všem národům ještě před jejím koncem, bylo sudetským Němcům odepřeno. Vyhlášením ČSR dne 28. 10. 1918 začalo dvacetileté utlačování Sudet Čechy.

Na dole „Wilhelm" byla těžba v roce 1918 zastavena, zařízení bylo odstraněno a sešrotováno, částečně prodáno nebo zasypáno. O práci přišlo téměř 800 dělníků a v letech 1921/23 zbyly jen prázdné budovy. Po zasypání šachty Maria-Hilf na jejím místě vznikla prkenná pila Ruß-Ruppert. Části úpravárenské budovy a pískové haldy odkoupil Franz Ruß, který písek dále prodával pro stavební účely.

Navzdory přesunu českých státních úředníků do Horního Slavkova (Schlaggenwald) zjistilo sčítání lidu z roku 1920 pouze 39 Čechů a 3305 Němců. Většina obyvatel pracovala nyní v porcelánkách a v kožedělné továrně, jen malá část žila z živnosti a zemědělství.

V letech 1922/23 podstatně zesílilo zchudnutí obyvatelstva a stoupalo dál i po zavedení nové měny. Světová hospodářská krize, která nastala roku 1929, spolu se státním zanedbáváním německých oblastí, vedla ke zděšujícímu prohloubení nouze a nezaměstnanosti.

Sčítání lidu z roku 1930 vykázalo, rozděleno na 963 rodin: 3276 Němců, 33 Čechů a 2 Italové.

V roce 1933 nastal v Německu politický obrat, který znamenal konec Výmarské republiky. V Čechách bylo na zvládnutí nouze založeno sudetoněmecké sběratelské hnutí; nezaměstnanost dosáhla v roce 1934 hrozivého rozsahu.

Téhož roku obnovili zkušení lidé z Belgie rudné dolování, ale už v červenci 1935 je znovu zastavili. Naděje na práci a chléb byla ta tam. Stalo se to takto:

Anglicko-belgická skupina znovu získala kutací práva a na podzim 1934 se pokusila na pozemku šachty Wilhelm obnovit rudné dolování. Po namáhavých vyklízecích pracích na 100 m patře (spodní patra byla zatopena) následovala průzkumná a zajišťovací opatření.

V březnu 1935 převzal náš krajan ing. Karel Prosch u firmy „British and Continental Mining Syndicate Ltd. London" technickou výstavbu dolu. Byl pořízen těžní stroj, čerpadlo, těžní klece a další zařízení; v šachtě začal čilý ruch. Zařízení bylo nasazeno a bylo položeno vysokonapěťové vedení. Dobře probíhající přípravné práce dávaly novou naději. Bohužel v červenci 1935 přišel pokyn provoz znovu zastavit. Čerpadlo muselo být vymontováno a hlubinná těžba znovu zatopena. Všechny naděje byly zmařeny, zklamán byl i provozní vedoucí a spolumajitel firmy, Belgičan Pierre van Duerm.

Na šachtě Unger-Seiler kutala kolem roku 1890 úspěšně rodina Ungerova. Provozovala pak v pozdější porcelánce Bernhard & Grosse & Co (pod Jahnheimem) provazárnu. Průval vody tehdy vynutil zastavení prací v dole. Pro tuto šachtu, která se nyní jmenovala „Steinbacher Lehenzeche", si ing. Karel Prosch na radu Alberta Fenkla z Hubu vyžádal kutací povolení. Důlní majetek a kutací práva po Ungerovi mezitím koupila vídeňská rodina Lichtensternova. Prosch uzavřel s Lichtensternem písemnou dohodu a získal povolení k opětovnému otevření dolu. Horní úřad po mnoha výhradách a pokynech kutání povolil.