Téměř všechny jmenované minerály a řada dalších se nacházely ve sbírkách našeho muzea od ředitele Rudolfa Proscha a ing. Karla Proscha. Bylo také známo, že minerály sbírali i různí horníci a že mezi nimi byly krásné kusy.
Od roku 1870 do začátku první světové války 1914
Kvůli sesuvu Kašpar-Pflugovy štoly si štolová voda hledala v Pinze cestu ven a roku 1890 částečně zaplavila střelnický dům (Schützenhaus); po třech dnech voda opět opadla.
Druhá, větší povodňová katastrofa zaplavila Pinku roku 1905. O tři roky později (1908) voda v Pinze znovu stoupla.
Na přelomu století získala anglicko-belgická skupina šuřfovací (průzkumná) práva v našem revíru a pracovala na šachtě Panny Marie Pomocnice (Maria-Hilf-Schacht). Po vypuknutí první světové války bylo toto důlní zařízení zabaveno a pro posílení těžebního výkonu byla vyhloubena nová Vilémova šachta. Měla „teuf" (hloubku) 150 m, světlý průměr 3,5 m a byla zcela vybetonována. K rozšířenému úpravárenskému zařízení vedl přes dvorek a silnici opláštěný dřevěný most.
Povodeň v Pince
Kvůli protržení a zchátrání vodní dveře v Kašpar-Pflugově štole vystoupila na povrch voda celkem čtyřikrát, a to:
1890, ústup po 3 dnech,
1905, vzestup vody až ke schodům domů, ústup po 5 týdnech,
1908, menší vzestup vody,
1915, nejvyšší vodní stav, až po horní okraj okna.
Po provrtání Pflugovy štoly pod bývalým „Červeným dvorem" (Roter Hof) voda ustoupila a už se neobjevila.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.
