Dne 28. 7. 1914 vypukla první světová válka. Když byly Německá říše a habsburská monarchie Rakousko-Uhersko odříznuty od celého světa, vzpomnělo se na kdysi tak bohaté rudné naleziště v Císařském lese. V roce 1915 zde několik set havířů dobývalo nepostradatelný, vzácný wolfram. Nasazeni byli i italští zajatci; dohled nad hornictvím převzaly vojenské úřady.
První světová válka skončila roku 1918 kapitulací Ústředních mocností.
Právo na sebeurčení, přiznané všem národům ještě před jejím koncem, bylo sudetským Němcům odepřeno. Vyhlášením ČSR dne 28. 10. 1918 začalo dvacetileté utlačování Sudet Čechy.
Na dole „Wilhelm" byla těžba v roce 1918 zastavena, zařízení bylo odstraněno a sešrotováno, částečně prodáno nebo zasypáno. O práci přišlo téměř 800 dělníků a v letech 1921/23 zbyly jen prázdné budovy. Po zasypání šachty Maria-Hilf na jejím místě vznikla prkenná pila Ruß-Ruppert. Části úpravárenské budovy a pískové haldy odkoupil Franz Ruß, který písek dále prodával pro stavební účely.
Navzdory přesunu českých státních úředníků do Horního Slavkova (Schlaggenwald) zjistilo sčítání lidu z roku 1920 pouze 39 Čechů a 3305 Němců. Většina obyvatel pracovala nyní v porcelánkách a v kožedělné továrně, jen malá část žila z živnosti a zemědělství.
V letech 1922/23 podstatně zesílilo zchudnutí obyvatelstva a stoupalo dál i po zavedení nové měny. Světová hospodářská krize, která nastala roku 1929, spolu se státním zanedbáváním německých oblastí, vedla ke zděšujícímu prohloubení nouze a nezaměstnanosti.
Sčítání lidu z roku 1930 vykázalo, rozděleno na 963 rodin: 3276 Němců, 33 Čechů a 2 Italové.
V roce 1933 nastal v Německu politický obrat, který znamenal konec Výmarské republiky. V Čechách bylo na zvládnutí nouze založeno sudetoněmecké sběratelské hnutí; nezaměstnanost dosáhla v roce 1934 hrozivého rozsahu.
Téhož roku obnovili zkušení lidé z Belgie rudné dolování, ale už v červenci 1935 je znovu zastavili. Naděje na práci a chléb byla ta tam. Stalo se to takto:
Anglicko-belgická skupina znovu získala kutací práva a na podzim 1934 se pokusila na pozemku šachty Wilhelm obnovit rudné dolování. Po namáhavých vyklízecích pracích na 100 m patře (spodní patra byla zatopena) následovala průzkumná a zajišťovací opatření.
V březnu 1935 převzal náš krajan ing. Karel Prosch u firmy „British and Continental Mining Syndicate Ltd. London" technickou výstavbu dolu. Byl pořízen těžní stroj, čerpadlo, těžní klece a další zařízení; v šachtě začal čilý ruch. Zařízení bylo nasazeno a bylo položeno vysokonapěťové vedení. Dobře probíhající přípravné práce dávaly novou naději. Bohužel v červenci 1935 přišel pokyn provoz znovu zastavit. Čerpadlo muselo být vymontováno a hlubinná těžba znovu zatopena. Všechny naděje byly zmařeny, zklamán byl i provozní vedoucí a spolumajitel firmy, Belgičan Pierre van Duerm.
Na šachtě Unger-Seiler kutala kolem roku 1890 úspěšně rodina Ungerova. Provozovala pak v pozdější porcelánce Bernhard & Grosse & Co (pod Jahnheimem) provazárnu. Průval vody tehdy vynutil zastavení prací v dole. Pro tuto šachtu, která se nyní jmenovala „Steinbacher Lehenzeche", si ing. Karel Prosch na radu Alberta Fenkla z Hubu vyžádal kutací povolení. Důlní majetek a kutací práva po Ungerovi mezitím koupila vídeňská rodina Lichtensternova. Prosch uzavřel s Lichtensternem písemnou dohodu a získal povolení k opětovnému otevření dolu. Horní úřad po mnoha výhradách a pokynech kutání povolil.
Wiederaufleben und -einstellen des Bergbaus ab 1914 – 20jährige tschechische Herrschaft (1918–1938)
Am 28.7.1914 begann der Erste Weltkrieg. Als das Deutsche Reich und die Habsburger Monarchie Österreich-Ungarn von aller Welt abgeschnitten waren, erinnerte man sich des einst so reichen Erzvorkommens im Kaiserwald. Einige hundert Bergknappen förderten 1915 das unentbehrliche, seltene Wolfram zutage. Auch gefangene Italiener wurden eingesetzt; die Aufsicht über den Bergbau übernahmen militärische Stellen.
Der Erste Weltkrieg endete 1918 mit der Kapitulation der Mittelmächte.
Das schon vor seinem Ende allen Völkern zuerkannte Selbstbestimmungsrecht wurde den Sudetendeutschen verweigert. Mit der Ausrufung der ČSR am 28.10.1918 begann die 20jährige Unterdrückung des Sudetenlandes durch die Tschechen.
Auf der Zeche „Wilhelm" wurde der Bergbau 1918 eingestellt, die Anlagen abgebaut und verschrottet, zum Teil verkauft oder zugeschüttet. Nahezu 800 Arbeiter verloren ihren Arbeitsplatz, und 1921/23 waren nur leere Gebäude übrig. Nach dem Zuschütten des Maria-Hilf-Schachtes wurde die Brettsäge Ruß-Ruppert darauf errichtet. Teile des Aufbereitungsgebäudes und die Sandhalden erwarb Franz Ruß, der den Sand für Bauzwecke weiterverkaufte.
Trotz der nach Schlaggenwald versetzten tschechischen Staatsbediensteten ergab die Volkszählung von 1920 nur 39 Tschechen und 3305 Deutsche. Der größte Teil der Einwohner arbeitete nunmehr in den Porzellanfabriken sowie in der Lederfabrik, nur ein kleiner Teil lebte vom Gewerbe und der Landwirtschaft.
In den Jahren 1922/23 nahm die Verarmung der Bevölkerung erheblich zu und stieg auch nach Einführung einer neuen Währung weiter an. Durch die 1929 eingetretene Weltwirtschaftskrise, verbunden mit staatlicher Vernachlässigung der deutschen Gebiete, verhärteten sich Not und Arbeitslosigkeit in erschreckendem Maße.
1930 ergab die Volkszählung, verteilt auf 963 Familien: 3276 Deutsche, 33 Tschechen und 2 Italiener.
Im Jahre 1933 trat in Deutschland ein politischer Umschwung ein, der das Ende der Weimarer Republik bedeutete. In Böhmen wurde zur Steuerung der Not eine Sammlungsbewegung der Sudetendeutschen gegründet; die Arbeitslosigkeit erreichte 1934 ein bedrohliches Ausmaß.
Im gleichen Jahr nahmen erfahrene Leute aus Belgien den Erzbergbau wieder auf, stellten ihn aber schon im Juli 1935 ein. Die Hoffnung auf Arbeit und Brot war dahin. Das kam so:
Eine englisch-belgische Gruppe erwarb abermals Schürfrechte und versuchte, im Herbst 1934 auf dem Gelände des Wilhelm-Schachtes den Erzbergbau erneut aufzunehmen. Schwierigen Aufräumungsarbeiten auf der 100 m-Sohle (die unteren Sohlen standen unter Wasser) folgten Untersuchungs- und Sicherungsmaßnahmen.
Im März 1935 übernahm unser Landsmann Ing. Karl Prosch bei der „British and Continental Mining Syndicate Ltd. London" den technischen Ausbau der Grube. Fördermaschine, Pumpe, Förderkörbe sowie anderes Gerät wurden erworben; im Schacht begann ein reges Leben. Die Geräte wurden eingesetzt und eine Hochspannungsleitung verlegt. Die gut laufenden Vorbereitungsarbeiten gaben neue Hoffnung. Leider kam im Juli 1935 der Bescheid, den Betrieb wieder einzustellen. Die Pumpe mußte ausgebaut und der Tiefbau neuerlich unter Wasser gesetzt werden. Alle Hoffnungen wurden zunichte, auch der Betriebsleiter und Mitinhaber der Firma, der Belgier Pierre van Duerm, war enttäuscht.
Im Unger-Seiler-Schacht schürfte um 1890 eine Familie Unger erfolgreich. Sie betrieb dann in der späteren Porzellanfabrik Bernhard & Grosse & Co (unterhalb des Jahnheimes)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.