Cín se samozřejmě používal ve velké míře i v českých zemích a v ostatních habsburských oblastech, tak například jako materiál na zvony, na drahé stolní nádobí a také pro zbrojní účely.

Poslední, ze staré doby dosud dochovaný stoupový mlýn (Pochwerk) stál na místě vedle silnice do Krásna, kde firma Stich zřídila svou perleťovou brusírnu; nechala tuto „hornickou památku" strhnout.

Roku 1792 založil Wenzl Haas dosud existující porcelánku (Haas & Cžjžek). V ní, stejně jako v nově zřízených přádelnách, nalezla část horníků práci a výdělek. Jiní odešli jinam a našli nové zaměstnání jinde. Počet obyvatel klesl roku 1848 na 4000.

Při novém rozdělení země na soudní okresy byl Horní Slavkov podřízen okresnímu hejtmanství ve Falknově (Sokolov) a okresnímu soudu v Lokti.

Uprostřed těchto politických změn došlo k úplnému zastavení hornického provozu a k prodeji posledních erárních (z císařského majetku pocházejících) pozemků. Psal se rok 1870. Za ztracená pracovní místa stát tehdy neposkytl žádnou náhradu.

Od „montanéra" (provozovatele dolů) obdrželo město roku 1848 část svého lesního majetku; roku 1872 koupil Loket Krudum s jeho nádherným vysokým lesem. Hypoteční banka Království českého prodala roku 1881 hornoslavkovskou „zemskodeskovou montánní lesní honitbu Forstrevier Heid", aniž městu poskytla jakoukoli náhradu.

Převzetím Ebmetova a Flösského příkopu se všemi právy a povinnostmi roku 1873 založeným Hornoslavkovským vodním družstvem se z kdysi tak vzkvétajícího hornictví pro město aspoň něco zachránilo. Družstvo existovalo až do vysídlení.

V dějinách c. k. hornických měst Horního Slavkova a Krásna zaznamenává Vincenc Prökl roku 1887: Nyní čítá město 568 domů, z toho 6 židovských domů, se 4063 obyvateli, kteří si obživu a výdělek zajišťují částečně měšťanskými řemesly a hospodářskými provozy, částečně zaměstnáním v různých továrnách – zvláště je třeba vyzdvihnout porcelánku.

Nyní svědčí o staletí trvající hornické činnosti v naší staré domovině jen propadlé šachty (Pinka), zbytky kdysi rozvětveného vodárenského systému (rybníky, potoky, příkopy) a obrovské haldy.

Geologické poměry

Bude asi obecně zajímavé, že nedaleko Sokolova, v okolí Starého Sedla, jedna evropská geografická společnost po zaměřeních na výšině u obce Vír (Wöhr) stanovila evropský střed a označila jej kamenem s nápisem „Media Europa" (Střed Evropy). Tím se potvrzuje na počátku učiněné tvrzení o středu Evropy, z něhož vyrostla doba bronzová.

Hornické území kolem Horního Slavkova sahá od Nové Vsi po Gabhorn. Spočívá na žulové kře, na níž je uložena rula. Čistý křemen a jeho odrůdy, dále živec a slída se vyskytují i nesmíšené. V přechodu ze žuly do ruly, který horníci nazývají „cvítr" (Zwitter), leží vlastní rudná ložiska. Podrobnosti o tom lze nalézt v „Dějinách hornictví" hraběte Sternberga a v knize E. Reyera „Cín".

Hornictví v Císařském lese (Kaiserwald) trvá asi 1000 let.

Na využitelné nerosty je území nesmírně bohaté. Vyskytuje se zde nejméně 80 druhů cenných pro sběratele; nové poznatky hovoří o více než 100 minerálech (ing. Karl Prosch).