loučení s milovaným domovem navždy, vyhnanství do nejisté budoucnosti v cizině.
„Domov", jedinečné a vznešené slovo pro důvěrné pouto k blízkým lidem, k hroudě, jež nás zrodila, k zemi, do níž se nám bylo jednou souzeno vrátit, k milované zemi, obsahující vše, co je člověku milé a drahé, naději a důvěru, sílu a oporu, slovo, obsahově tak závažné jako matka, ztělesnění lidské touhy po míru, ochraně a bezpečí, jehož hodnota se naplní teprve svobodou.
Neboť: kdo ztratí domov, ale získá svobodu, trpí, ochudí se, avšak je svobodný; kdo si domov ponechá, ale ztratí svobodu, stane se v něm otrokem, protože život bez svobody nestojí za to žít.
Teprve domov ve svobodě dává lidskému životu rozhodující smysl.
Domov
O domově nechť nemluví ten, kdo z domova neodešel; za domov nechť se nemodlí, komu domov nezmizel do písně.
Před hlučícími v uličkách skrývá svou tvář; kde bohatí a mocní hodují, mizí její jemné světlo.
Jen milující ji smějí cítit, když stříbrné hvězdy tiše stojí, jen truchlící se jí smějí dotknout, kteří v nocích úlevu vyprošují.
Však kdo se loučí a hledí z hor, tomu odhalí své nitro: tajemné dění svých rudných žil, dobrotivý běh svých řek,
svou vznešenost v osamělých lesích, tyčící se modlitbu svých chrámů, svou zralost ve vlnících se polích, přes něž kráčí sám Bůh.
Tu se srdce nevýslovnou touhou velmi zatíží a zmlkne. Nestydí se za své slzy ten, kdo sestupuje do ciziny.
Všechny sny o domově se rozplynuly v žalostně blaženou píseň. O domově nechť nemluví ten, kdo z domova neodešel.
Autor neuveden
Abschied von der geliebten Heimat für immer, Verbannung in eine ungewisse Zukunft in der Fremde.
„Heimat",
einzigartiges und erhabenes Wort für eine innige Bindung an vertraute Menschen, an die Scholle, die uns gebar, an die Erde, in die zurückzukehren uns einmal bestimmt war, an ein geliebtes Land, alles umfassend, was dem Menschen lieb und teuer ist, Hoffnung und Zuversicht, Kraft und Rückhalt,
ein Wort, inhaltsschwer wie Mutter,
Inbegriff menschlicher Sehnsucht nach Frieden, Schutz und Geborgenheit,
deren Wert erst durch die Freiheit vollkommen wird.
Denn: Wer die Heimat verliert, aber die Freiheit gewinnt, leidet, wird arm, aber frei; wer die Heimat behält, jedoch die Freiheit verliert, wird in ihr Sklave, weil ein Leben ohne Freiheit nicht lebenswert ist.
Erst Heimat in Freiheit gibt dem Leben des Menschen den entscheidenden Sinn.
Heimat
Von Heimat soll keiner reden,
der nicht aus der Heimat schied;
um Heimat soll keiner beten,
dem die Heimat nicht schwand ins Lied.
Vor den Lärmenden in den Gassen
verhüllt sie das Angesicht;
wo die Reichen und Mächtigen prassen
schwindet ihr sanftes Licht.
Nur die Liebenden mögen sie spüren,
wenn die silbernen Sterne still stehn,
nur die Trauernden mag sie anrühren,
die in Nächten Trost erflehn.
Doch wer scheidend schaut von Gebirgen,
dem schlägt sie ihr Innerstes auf:
Ihrer Erzadern heimliches Wirken,
ihrer Ströme gütigen Lauf,
ihre Hoheit in einsamen Wäldern,
ihrer Dome ragend Gebet,
ihre Reife in wogenden Feldern,
über die Gott selbst hin geht.
Da wird von unnennbarem Sehnen
das Herz sehr schwer und schweigt.
Er schämt sich nicht seiner Tränen,
der zur Fremde hernieder steigt.
Alle Heimatträume verwehten
in ein leidvoll seliges Lied.
Von Heimat soll keiner reden,
der nicht aus der Heimat schied.
Verfasser ungenannt
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.