Výřez mapy na hranici obcí Krásno (Schönfeld) a Horní Slavkov podává přehled „starých štolových měr" a ukazuje vysoké budovy s koňskými žentoury (Göpelhütten) vedle šachetních domků, cechovní a strojovní domek, kapli i některé mlýny a hutě podrobně. Hutě jsou označeny kouřem z komínů.

„Výřez z velké důlní mapy z roku 1698" je jen malým výsekem z „Mapy hornoslavkovského a krásenského starého a nového Huberova cínového díla" z roku 1698. Je přílohou k přednášce svobodného pána Hallera z Hallersteinu „Norimberští podnikatelé v hornictví a obchodu s cínem v Horním Slavkově v 16. a 17. století", jejíž opis nám byl laskavě poskytnut. Originál mapy pochází od markšajdra (geometrického měřiče a zhotovitele důlních plánů) Johanna Georga Meyera. Je barevně velmi živý, jde o akvarelovanou perokresbu na pergamenu úctyhodné velikosti 160 x 75 cm, uloženou v Germánském národním muzeu v Norimberku, které laskavě povolilo zveřejnění a pod vedením paní dr. von Wilckensové zhotovilo fotografické předlohy. Celkové vyobrazení má poměrně přesně měřítko 1:6000. Druhou, méně dobře zachovanou a velmi podobnou mapu z roku 1699 vlastní Okresní archiv Jindřichovice.

Turecké války, válka o dědictví rakouské, sedmiletá válka

Trvalo dlouho, než se město poněkud vzpamatovalo z hrůz třicetileté války. Většina horníků odešla, mnoho domů bylo vypáleno nebo prázdných. Rada a císařská důlní správa se snažily co největší vstřícností přilákat nové horníky. Pomalu se zanedbané doly znovu rozbíhaly, přibývalo obyvatelstva, obchodu i řemesel. Aby se zvýšila vážnost města, snažil se magistrát vnést pořádek do městského hospodářství. Pomalu, velmi pomalu se zvedal a rozmnožoval blahobyt měšťanů, ačkoli na umoření válečného dluhu ve výši 53 884 kop míšeňských+) musely být předepsány vysoké dávky. V letech 1650–1740 se dosahovalo jen nepatrného zlomku dřívějších hospodářských výsledků.

Za tureckých válek (16. stol., 1683–1717) vyslal Horní Slavkov již při prvním vpádu Turků do střední Evropy (1529 první obležení Vídně) roku 1538 400 mužů, a roku 1566 znovu dobrovolně 400 měšťanů a 700 horníků, ozbrojených a placených, do pole. V době opětovných tureckých válek (1683–1717) pod princem Evženem muselo město opět postavit „mužstvo a kontribuci". Procházející vojska žádala potraviny a peníze, a purkmistr často musel sáhnout do vlastní kapsy, aby uchránil město před vypleněním. V té době vypukl 4. května 1713 ničivý požár, který obrátil v popel dolní nové město se sv. Annou, špitálem, stodolami atd. Zničeno bylo 76 domů, 144 rodin přišlo o střechu nad hlavou. Na prosbu rady osvobodil císař Karel VI. město od veškerého ubytování vojska, prominul 70 000 zlatých nedoplatků daní a kontribucí a nařídil, aby pohořelým bylo z císařských lesů zdarma dodáno stavební dříví.

Za války o rakouské dědictví (1740–1748) vnikli roku 1742 do obce Francouzi, žádali vysokou kontribuci a poté, co město nemohlo zaplatit, odvedli purkmistra Küttnera jako rukojmí do Chebu. O rok později vyhnala

+) Míšeňský groš, raženo 60 grošů z ryzí hřivny

věta pokračuje na dalším listu ⟶