Město se připojilo k příznivě se vyvíjejícím válečným úspěchům protestantů, naverbovalo 50 žoldnéřů a na podzim 1619 postavilo do pole ještě dalších 15 mužů. Lutherovo učení sice přijali s jásotem, ale při jeho uskutečňování (reformace) se již objevily leckteré nesrovnalosti. Mnoho prchajících šlechticů hledalo v Horním Slavkově útočiště, jejich pobyt však nebyl vítán (1630/34).
Generál Illo+) hrozil, že Horní Slavkov „přinutí ohněm a mečem", místodržící kníže Lichtenštejn zaslal přísné napomenutí a ochranný list. Císařští se však o četné ochranné listy příliš nestarali. Generál Mansfeld táhl v prosinci 1620 s vojsky evangelické unie, vše pustoše, proti Hornímu Slavkovu. Roku 1621 vtáhl do města, požadoval kontribuci (válečnou daň) a obsadil okolí Lokte.
Krátce nato se v hornickém městě objevili císařští komisaři, aby zjistili, jak se město zachovalo vůči „zimnímu králi" Fridrichu Falckému a jakou podporu poskytlo generálu Mansfeldovi. Rada i měšťanstvo byli potrestáni, město a panství Bečov byly bez jakékoli náhrady zabaveny, mnoho výsad odňato a předepsána k zaplacení velká peněžní suma. Kdysi tak bohaté hornické město bylo nyní vyloupeno. To byl začátek postupujícího zchudnutí (1620).
Výtěžnost cínu se v celém revíru dále zhoršovala a během třicetileté války klesla „kvůli válečným nepokojům a nejistotě", klesající hodnotě peněz a špatné jakosti cínu na zlomek (asi čtvrtinu) dřívějšího obratu. Hospodářství a obchod od pozdních dvacátých let citelně upadaly.
1632, 1634–36 přitáhly polské pomocné oddíly císařských vojsk, ničily a pustošily vše, co jim stálo v cestě, zacházely s měšťany nelidsky a zanechaly po sobě pusté a zpustošené místo.
1636/40 bylo město válečnými poměry „nejvýš zpustošeno a většina domů vyloupena a prázdná".
Nesnesitelná byla muka, jež muselo měšťanstvo po roce 1624 vytrpět během protireformace.
+) Illow (čti Illo), císařský polní maršál, zemřel zákeřně roku 1634 spolu s Valdštejnem v Chebu.
Die Stadt schloß sich den günstig verlaufenden kriegerischen Entwicklungen der Protestanten an, warb 50 Söldner und stellte im Herbst 1619 nochmals 15 Mann ins Feld. Luthers Lehre hatte man zwar jubelnd aufgegriffen, aber bei der Durchführung (der Reformation) gab es bereits mancherlei Mißtöne. Viele flüchtige Adelige suchten in Schlaggenwald Asyl, ihr Aufenthalt war jedoch nicht erwünscht (1630/34).
General Illo+) drohte, Schlaggenwald „mit Feuer und Schwert zu zwingen", der Statthalter Fürst Liechtenstein sandte strenge Mahnung und Schutzbrief. Die Kaiserlichen aber kümmerten sich wenig um die zahlreichen Schutzbriefe. General Mansfeld rückte im Dezember 1620 mit Truppen der evangelischen Union, alles verwüstend, gegen Schlaggenwald vor. 1621 zog er in die Stadt ein, verlangte Kontribution (Kriegssteuer) und besetzte die Umgebung von Elbogen.
Kurz darauf erschienen kaiserliche Kommissäre in der Bergstadt, um festzustellen, wie sie sich gegen den „Winterkönig" Friedrich von der Pfalz verhalten und welche Unterstützung sie dem General Mansfeld gewährt hatte. Rat und Bürgerschaft wurden bestraft, Stadt und Herrschaft Petschau ohne jede Entschädigung enteignet, viele Privilegien eingezogen und eine große Geldsumme zur Zahlung vorgeschrieben. Die einst so reiche Bergstadt war nunmehr ausgeplündert. Das war der Anfang einer fortschreitenden Verarmung (1620).
Die Ausbeute an Zinn verschlechterte sich im gesamten Revier weiter und fiel während des 30jährigen Krieges „wegen kriegerischer Empörung und Unsicherheit", sinkenden Geldwertes und schlechter Zinnqualität auf einen Bruchteil (etwa 1/4) des früheren Umsatzes. Wirtschaft und Handel gingen seit den späten zwanziger Jahren empfindlich zurück.
1632, 1634–36 trafen polnische Hilfsvölker der kaiserlichen Truppen ein, zerstörten und ruinierten, was sich ihnen in den Weg stellte, gingen mit den Bürgern unmenschlich um und verließen einen öden und verwüsteten Ort.
1636/40 war die Stadt durch das Kriegswesen „aufs äußerste verderbt und die meisten Häuser ausgeplündert und leer".
Unerträglich waren die Qualen, welche die Bürgerschaft nach 1624 während der Gegenreformation auszustehen hatte.
+) Illow (sprich Illo), kaiserlicher Feldmarschall, starb meuchlings 1634 zusammen mit Wallenstein in Eger.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.