Když 30. 10. 1517 vyhlásil Martin Luther své teze, myslel patrně zprvu jen na reformu; vývoj se však ubíral jinudy.

Brzy poté, co se reformace prosadila, rozhodl se mocný purkrabí loketský (Elbogen) Sebastian Šlik zavést nové učení v Loketském kraji. K luteránství se přiklonili i horníci z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a okolí a několik starousedlých šlechtických rodů. Hans Pflug sice nekladl nařízením rady žádné překážky, k protestantismu však nepřestoupil. Rada moudře zprostředkovávala mezi oběma stranami.

Když se roznesla zpráva o protireformaci císaře Ferdinanda Rakouského (1556–1564), vyzvali evangelíci z Lokte město Horní Slavkov, aby se připojilo k prosebnému spisu za zachování evangelického náboženství. Rada odpověděla: kdyby šlo o peníze a majetek, připojila by se; jelikož se však jedná o náboženství a mohlo by to vzbudit dojem vzpoury proti císaři, musí odmítnout.

Přesto bylo město u císaře Matyáše pomluveno, že se zapletlo do velezrádných pletich; panovník nařídil nejpřísnější potrestání. V městském archivu lze číst:

„Léta Páně 1616 upadl Horní Slavkov u císaře Matyáše v nemilost... Město mělo být zapáleno na všech čtyřech koncích. Na cestě ke kostelu předstoupil před císaře poprvé magistrát, podruhé a potřetí spolu s měšťanstvem... marně... u kostelní brány chudí lidé... Tam na jejich tvářích... i Jeho Veličenstvu tekly slzy po tvářích...

Mezi těmito chudými lidmi se nacházel velmi starý horník neboli havířský stařešina jménem Lorenz Weiskampf... s vlasy bílými jako květ..., ten podal císaři Matyášovi memoriál čili prosebný spis se zdviženýma rukama, na nějž císař položil ruku a pravil: ‚Milost vám bude dána...' – Nyní však nastal pláč a kvílení z pouhé radosti."

Archiv dále uvádí: „O dva roky později, roku 1618, se purkmistr Horního Slavkova připojil k Thurnovu poselstvu do Vídně a po vjezdu Fridricha Falckého+) mu Hornoslavkovští jako svému zemskému pánu vzdali hold." V den korunovace, 4. listopadu 1619 – korunovace se konala v Praze –, sloužil Horní Slavkov slavnostní mši se Te Deum, ozdobil domy praporky a uspořádal slavnostní zasedání ve velkém sále radnice.

Třicetiletá válka (1618–48), úpadek rudného hornictví, zchudnutí

V důsledku rostoucích nákladů na těžbu a zpracování, stále chudších cínových rud a válečnými událostmi narušených odbytových možností se cínové hornictví nezadržitelně hroutilo. Hospodářské výsledky byly špatné, přesto ještě zůstávaly v pásmu zisku.

Od roku 1600 se výtěžnost cínu stále dále snižovala; hornictví leželo ladem a město trpělo značným nedostatkem peněz (1617).

V rudném hornictví byl na základě šetření královské komise reformován roku 1572 horní řád s cílem zvednout hornictví. Obsahoval ustanovení o vyplácení příplatků za práce v hloubce, o odstraňování velkých horských závalů (1568) a o hloubení těžebních šachet.

+) Kurfiřt Fridrich V. = Fridrich Falcký, „zimní král", vůdce protestantské unie, uprchl po prohrané „bitvě na Bílé hoře" (8. 11. 1620) jako psanec do Holandska.