Město se připojilo k příznivě se vyvíjejícím válečným úspěchům protestantů, naverbovalo 50 žoldnéřů a na podzim 1619 postavilo do pole ještě dalších 15 mužů. Lutherovo učení sice přijali s jásotem, ale při jeho uskutečňování (reformace) se již objevily leckteré nesrovnalosti. Mnoho prchajících šlechticů hledalo v Horním Slavkově útočiště, jejich pobyt však nebyl vítán (1630/34).

Generál Illo+) hrozil, že Horní Slavkov „přinutí ohněm a mečem", místodržící kníže Lichtenštejn zaslal přísné napomenutí a ochranný list. Císařští se však o četné ochranné listy příliš nestarali. Generál Mansfeld táhl v prosinci 1620 s vojsky evangelické unie, vše pustoše, proti Hornímu Slavkovu. Roku 1621 vtáhl do města, požadoval kontribuci (válečnou daň) a obsadil okolí Lokte.

Krátce nato se v hornickém městě objevili císařští komisaři, aby zjistili, jak se město zachovalo vůči „zimnímu králi" Fridrichu Falckému a jakou podporu poskytlo generálu Mansfeldovi. Rada i měšťanstvo byli potrestáni, město a panství Bečov byly bez jakékoli náhrady zabaveny, mnoho výsad odňato a předepsána k zaplacení velká peněžní suma. Kdysi tak bohaté hornické město bylo nyní vyloupeno. To byl začátek postupujícího zchudnutí (1620).

Výtěžnost cínu se v celém revíru dále zhoršovala a během třicetileté války klesla „kvůli válečným nepokojům a nejistotě", klesající hodnotě peněz a špatné jakosti cínu na zlomek (asi čtvrtinu) dřívějšího obratu. Hospodářství a obchod od pozdních dvacátých let citelně upadaly.

1632, 1634–36 přitáhly polské pomocné oddíly císařských vojsk, ničily a pustošily vše, co jim stálo v cestě, zacházely s měšťany nelidsky a zanechaly po sobě pusté a zpustošené místo.

1636/40 bylo město válečnými poměry „nejvýš zpustošeno a většina domů vyloupena a prázdná".

Nesnesitelná byla muka, jež muselo měšťanstvo po roce 1624 vytrpět během protireformace.

+) Illow (čti Illo), císařský polní maršál, zemřel zákeřně roku 1634 spolu s Valdštejnem v Chebu.