Horní Slavkov rychle rostl; vznikaly nové osady, z nichž Seifertsgrün, původně nazývaný „Seifahrtsgrün", může být tou starší. Na velké mapě dolů z roku 1699 je v úzkém údolí Seifertsgrünu zakresleno nejméně 14 budov, které vedle různých štol sloužily hornictví. Osada na „Trötscherwiese", pozdější Leßnitzgasse, měla k dispozici více místa a mohla se lépe rozvíjet. Byla mnohem větší, pokračovala na „Starém trhu", sahala přes část obce Kaunitz a podél Kirchstaffel a Kirchgasse až k Flutbachu. Zvonový vrch (Glockenberg), na němž stojí kostel sv. Jiří a hřbitov, se tyčí nad Seifertsgrünem a Leßnitzgasse. Na ně navazuje nové město, zahrnující Hlavní ulici, nové náměstí a Neustadt. Ke starému městu patrně patřily Graben a Peint, neboť podle pamětní knihy města nařizuje roku 1543 Kaspar Pflug, že „napříště všechny domy, které se staví u Flutu (potoka), musí být od něj vzdáleny 3 lachtry, tj. 6 m" (slavkovský lachtr = 1,85 m).

Z doby vlády junkerů z Míšně (kolem 1400) se nezachovaly žádné větší budovy. Heinrich z Plavna (III.) potvrdil, doplnil a přesně stanovil práva a povinnosti hornických měst Horního Slavkova, Krásna (Schönfeld) atd. Roku 1489 udělil městu úplné chebské městské právo a povolil, aby si ze svého rodového znaku vzalo do městského znaku černého lva z Plavna, který se ve znaku nesl až do vyhnání roku 1946. Také hrabata z Gleichen se v této době krátce objevila jako páni Horního Slavkova při přechodné vládě.

Heinrich III. zanechal po své smrti roku 1492 syna Heinricha IV., který roku 1495 postoupil Bečov (Petschau) a tři hornická města Horní Slavkov, Krásno (Schönfeld) a Lauterbach činorodému rodu Pluhů z Rabštejna. Ten zavedl účinný rozmach v dolování. Caspar Bruschius ve svém popisu Fichtelgebirge z roku 1543 uvádí, že „z tohoto slavného starého rodu... si krásná Libuše vyvolila svého manžela". Jako první představitel této rodiny je v listinách uveden Sebastian Pluh z Rabštejna. Pluhové měli stálé sídlo na zámku v Bečově, ale postupně stavěli i několik domů v Horním Slavkově, které se zčásti zachovaly ve své původní podobě až do poválečné doby a jsou obecně známy jako „Pflughäuser" (Pluhovy domy).

Po Sebastianovi Pluhovi následoval roku 1501 Hans Pluh, který prokázal velké služby králi Ferdinandovi I. (jeho vlivu vděčí v prvé řadě za zvolení Ferdinanda). Roku 1527 mu složil i lenní přísahu. Jako rodový znak nosil Hans Pluh ve znaku doleva hledícího havrana, kterého bylo možno vidět nad vraty domu ještě v našich dobách. Energicky podporoval těžbu a zpracování cínové rudy, nechal postavit několik obytných domů v Zeche, „na Tanner" (Donner) a v okolí kaple sv. Anny a věnoval veškerou energii na zajištění velké vodní síly. Jeho přání přetvořit Horní Slavkov ve velké a krásné město mu splnil jeho značný majetek. Roku 1517 zahájil třetí přestavbu kostela sv. Jiří, postavil pro sebe další Pluhovy domy, několik mlýnů a dvě cihelny. S ním

+) Kutná Hora (východně od Prahy), stříbrné a měděné doly v Čáslavském kraji, 13.–18. stol., kdysi největší město Čech; zde možná dochází k záměně s Kutnou Planou (Chodová Planá), tržní obcí v okrese Planá, kde se v té době rovněž těžila měděná ruda (a kamenec) (přešla k Pluhovi z Rabštejna, podléhala hornímu úřadu v Horním Slavkově; český název odvozen od Chodů = strážců hranic jižního Chebska)