Když se vyčerpala ložiska blízko povrchu země, objevily se při dalším hledání na svazích hor „výchozy" rudonosných křemenných žil, tedy místa, kde příčné žíly vystupují na povrch. Na určitých místech se tyto žíly sledovaly do hloubky a začal se prosazovat hlubinný důl. V průběhu času vzniklo několik šachet. Nejznámější v revíru byly:

Huberova hlavní šachta v Pince, 200 m hluboká,

Kunstschacht vlevo od Pinky, 200 m hluboká,

na Schönfelder Hubu Rauchschacht, asi 90 m,

Stockschacht, asi 90 m, Evangelienschacht, asi 30 m,

Steinbacher Lehenschacht, 70 m, a krátce před Krásnem (Schönfeld)

Maria-Hilf-Schacht s asi 100 m hloubky.

Dalšími šachtami byly např. Schießhüttenschacht za pilou Füßl, Schloßackerschacht na horním cvičišti, Vierfundschacht u silnice na Krásno atd. Kvůli větrání musely být hloubeny vzdušné šachty (např. pro Kaspar-Pflug-Stollen).

Ke konci středověku vzkvétala v německých městech kultura, která byla silná a schopná pronikavého rozmachu. Řemeslníci a horníci putovali do vzdálených krajů a hornická města se rychle rozvíjela. Vezme-li se v úvahu tehdejší těžkopádná doprava, byl růst udivující. Zakládal se na velké píli. Vyrůstala z toho zbožná, cílevědomá a sebevědomá pokolení. Naše město mohlo soupeřit s Freibergem v Sasku a Jáchymovem, kde byly raženy první tolary.

Během jednoho lidského věku vznikla v lesní samotě mohutná obec, která poskytovala svobody a osvobození od dávek a mocně přitahovala lidi.

S objevem nových rudných ložisek a znalostí šachtového a štolového dolování se zesílil příliv horníků odjinud. Mnozí přišli z širšího Chebska, z Krušnohoří, ze Saska, většina z Bavorska, zvláště z Franků. Svůj franský původ dokázali listinně mnozí obyvatelé; na tento původ ukazuje i nářečí (viz příspěvek „Jazyk"). V archivu města se stále znovu objevovala norimberská jména Welserů, Vollů, Scheurlů, Schirntingů a dalších. Tyto rodiny vlastnily zčásti vlastní rudné doly, zčásti domy ve městě nebo zde sídlily jako zástupci velkých norimberských obchodních domů. Některé z těchto domů se ve svém původním stavebním slohu zachovaly až do poloviny našeho století, jako dům Welserů, naposledy č. 4 na náměstí.

Jména Bartholomäus Welser a Fugger dokládají spojení s Augsburgem, který vedle Norimberku hrál vedoucí roli jako poskytovatel kapitálu.

Zpočátku pracovali havíři v šachtách kladivem a dlátem. Později se přešlo k ohni, aby hornina zkřehla. Tak často vznikaly pod zemí velké dutiny. Některé se zřítily. Nad nimi se pak vytvářely trychtýřovité, kráterovité „díry", tzv. „pinky" (nebo „binky").

Roku 1354 udělil zakladatel nejstarší univerzity v německy mluvícím prostoru v Praze, císař Karel IV., městu právo dolovat po dobu 12 let na zlato, stříbro a cín. Udělením těchto privilegií město vzkvétalo a z dvanácti let se staly staletí.

Po smrti Karla IV. roku 1378 uskutečnil jeho syn Václav, král český, po krátké vládě velký plán. Nechal postavit obchodní silnici z Čech přes Cheb – Hof – Bayreuth – Auerbach až do Norimberku. Po této cestě vozili povozníci z cínového místa Horní Slavkov a měděného místa Kutná Hora+) rudu už do Norimberku.

věta pokračuje na dalším listu ⟶