Caspar Bruschius uvedl (zemřel 1557), že před 370 lety se v Horním Slavkově dolovalo, ale nelze prý určit, kdy těžba začala, neboť tam bylo „mnoho šachtic a pinek", tedy stopy velmi starého dolování. Štolové dolování tedy sahá minimálně do 12. století.

Hornické město Horní Slavkov (Schlaggenwald) je poprvé listinně doloženo roku 1202.

V pamětní farní knize je zaznamenáno, že již roku 1242 existoval farní kostel. Poté, co cisterciáčtí mniši z Waldsassenu a Chebu ve 11. a 12. století christianizovali Chebsko, lze s jistotou říci, že i obyvatelé Horního Slavkova přijali již tehdy římskokatolickou víru. Ze zápisu jednoznačně nevyplývá, zda je tímto kostelem míněn pozdější kostel sv. Jiří na Zvonovém vrchu (Glockenberg), nebo ještě starší kaple sv. Anny v Seifertsgrünu. Starší kaple sv. Anny tak platí za první duchovní střed obce a okolí. Letopočet ve farní pamětní knize potvrzuje existenci Horního Slavkova dávno před tímto datem (1242) a rovněž jeho živobytí – těžbu cínu.

Vedle cínové a měděné rudy se v menší míře těžilo i stříbro. Ještě dnes na to poukazují názvy jako Silberbach, Silberhütte, Silberrang (pomístní jméno) atd. Stříbrné dolování však nebylo dost výnosné a bylo opuštěno. Kolem roku 1509 byly ještě jednou nalezeny významné stříbrné žíly mezi Horním Slavkovem a Huberstockem.

Dobové schematické vyobrazení rýžování na obrázku pochází z rytiny obsažené v tištěném, obnoveném horním řádu z roku 1548 a znázorňuje různé postupy hornického provozu při rýžování.

[obr] Hluboko pod domovskou zemí. Velká vyrubaná dutina na 65 m patře v Steinbacher Lehensschachtu. Vytrhaná střelným prachem. Stáří asi 200 let. Snímek z léta 1937.