Podstatné rysy našeho cechovnictví mají ukázat následující letopočty:

1528 cechovní řád zedníků, tesařů, ševců; 1533 řeznický řád, masná taxa, střelecký řád; 1534 zřízení solné truhly, 1633 znovuzřízení; 1538 rada vydává učební listy, 1542 mistrovské listy; 1539 hrnčířský a konvářský řád; 1541 nařízení o lese, honitbě a rybolovu; 1542 petschauským pekařům je zakázán prodej jejich výrobků v Horním Slavkově; 1549 kožešnický řád; 1552 pekařský a bednářský řád; 1553 zřízení chlebové lavice, zavedení lazebnického řádu; 1560 truhlářský, 1561 sedlářský, 1570 kolářský, 1589 knihařský, 1598 kloboučnický řád; 1599 červený koželuh, 1645 mlynářský, 1648 soukenický, 1660 tkalcovský, 1673 sladovnický řád.

Cech cínařů

Koncem 16. století se utvořil cech cínařů, do něhož zpočátku patřili i cínaři ze Schönfeldu, Petschau a Loketu (Elbogen).

V roce 1732 založili schönfeldští cínaři vlastní cech; k němu se připojili cínaři z Petschau, Lauterbachu a Einsiedelu.

[obr] „Bräutbänk" (zcela úzká v rohu) s náměstím, radnicí a domem Weidl (vpravo), před ním „Bräutbänkplatzl", kde se například o Vánocích prodávaly vánoční stromky.