Obecně

Cechem (= to, co se sluší, pravidlo) se rozumí původně svobodné sdružení řemeslníků nebo živnostníků žijících ve městě, sloužící k vzájemné podpoře. V germánských zemích vznikly cechy z gild (selská gilda apod.).

Počátky cechů, v první době se silně náboženským charakterem, sahají v Německu do 12. století. Ve 13. století vznikl cechovní nucený svazek, tedy povinnost každého, kdo provozoval řemeslo, náležet k příslušnému cechu, a zákaz provozování řemesla pro každého, kdo nebyl členem cechu. Cechovní stanovy upravovaly výuku a výkon povolání až po podmínky pro dosažení mistrovství. Směrnice o druhu značek jakosti a původu stanovil cechovní řád. Mistři tvořili cechovní shromáždění a cechovní soud vykonávala zpravidla cechovní rada. Výsada mistrů platila i pro jejich rodiny.

Rozšířením cechovnictví byla Židům zakázána živnostenská činnost, neboť podmínkou přijetí do cechu byla příslušnost ke křesťanskému náboženství.

Ve 13. a 14. století vzrůstal vliv cechů na veřejný život a vedl až do 16. století k neduhům („cechovní duch"). Změněnými poměry ztrácely cechy od konce 17. století stále více na oprávnění. Ačkoli císař Karel VI. v roce 1732 cechovnictví v Čechách nově upravil, byly cechy ke konci 18. století zrušeny (v Německu 1869), nebo přešly ve živnostenská společenstva. Pokud staré cechy ještě existují, tvoří společenská sdružení.

Cechovnictví v Horním Slavkově (Schlaggenwald)

Jako ve všech městech, stálo kdysi i v našem městě cechovnictví v plném rozkvětu. Od roku 1528 se zachovaly jednotlivé řemeslné řády. V roce 1542 byly vydány první mistrovské listy a téhož roku žádali zdejší mistři řemesel svobodné provozování živnosti. Jak vyplývá ze zápisků archiváře Rudolfa Prosche, působili Židé řemeslníkům a podomním obchodníkům mnoho škody. Po povýšení Horního Slavkova na císařské svobodné horní město v roce 1547 jim bylo zakázáno podomní obchodování a městu bylo uloženo neposkytovat Židům ubytování (patrně proto, aby nebyl krácen odbyt domácích mistrů řemesel).

Všechna řemesla podléhala dohledu rady; ta jmenovala prohlížitele masa, chleba a sukna atd. Rada také předepisovala ceny potravin a přísně dohlížela na jejich dodržování. Přesto docházelo ke stížnostem na bílé pekaře, kteří dělali housky příliš lehké, a na řezníky, kteří se pokoušeli prodávat maso pochybné jakosti.

Po roce 1650 zavedli ve městě pražskou míru a váhu.

V roce 1671 zakázala rada zahraničním obchodníkům nabízet své zboží na jarmarku.

Až do konce války v roce 1945 bylo možné ještě ukázat masné krámy, chlebovou lavici, soukenický dům a hrnčířský trh; masný box už neexistoval.

Z doby cechovnictví se v Horním Slavkově zachovaly: cechovní truhly pivovarníků, řezníků, hudebníků a barvířů; dále cechovní prapory koželuhů, zvonařů a řezníků, hornický prapor a několik cechovních pečetí a cechovních řádů.