⟵ věta pokračuje z předchozího listu

s dodatkem: „... a šlechetný a ctihodný magistrát zdejší tímto rovněž vyhlašuje katovi bezpečný doprovod, aby se nikdo neopovážil vztáhnout na něho ani na jeho lidi ruku na náměstí nebo na popravišti pod ztrátou hrdla a života."

Soud se sešel k poradě, aby zformuloval znění rozsudku, který poté aktuár (soudní písař) hlasitě přednesl z okna radnice čekajícímu lidu venku. Odsouzená stála před radnicí uvnitř vyznačeného kruhu, v němž byl také malý stolek s bílou hůlkou. Městský rychtář se poté obrátil k delikventce a pravil: „Slyšela jsi nyní svůj zločin a jaký rozsudek a právo bylo nad tebou vyneseno? A podle toho zemřeš." Zlomil bílou hůlku a oba kusy hodil odsouzené k nohám. (Odtud pravděpodobně pochází úsloví „zlomit nad někým hůl".)

Celý soudní průvod poté opustil radnici a seřadil se do zástupu, uprostřed něhož byla odsouzená vedena na popraviště. Zde ji opět postavili do vyznačeného kruhu, mohla se ještě jednou vyzpovídat, než na ní kat vykonal rozsudek.

Po popravě vstoupil kat do kruhu vysokých soudních pánů a zeptal se: „Pane městský rychtáři, soudil jsem správně?" – Ten odpověděl: „Soudil jsi správně, jak rozsudek a právo přikazovaly."

Tělo popravené bylo pohřbeno přímo na místě.

Kat se druhého dne vydal zpět do Jáchymova. Obyvatelstvo se ho obávalo a vyhýbalo se mu. Byl málo vážený a vyloučený ze společnosti. Rudý oděv, který při popravách nosíval, mu i jeho krvavému řemeslu sympatie nepřidával.

Náklady na takovou popravu nebyly nevýznamné. Za každý úkon, i při výsleších a mučení, dostával každý zúčastněný odměnu (taxu) stanovenou poplatkovým řádem.

Na právo soudní pravomoci města Schlaggenwald, k němuž patřilo i tzv. „rugrecht" (právo dohledu) nad okolními vesnicemi, připomínaly v muzeu kříž a svícen, přísedícké pěsti a právní statuta, a v archivu několik set spisů z trestních procesů.

V letech 1541, 1613 a 1646 byly na popravišti provedeny opravy. Od té doby uplynula staletí, právo i mravy se proměnily, popraviště chátralo, zachovala se pouze zřícenina šibeniční věže. V roce 1936 provedl pražský památkový úřad restaurování, které vedl tehdejší ředitel měšťanské školy a městský archivář Rudolf Prosch. Nad vstupní bránu byla umístěna kopie znakové desky z roku 1598; originál byl uložen v městském muzeu. Při odklízení sutin se objevily čtyři úplné kostry a mnoho jednotlivých kostí.

Popraviště v Schlaggenwaldu představuje jediné svého druhu ve střední Evropě. Pouze ve švédském Visby na Gotlandu se dochovalo podobné popravní místo.

Dnes stojí zbytky tohoto bývalého popraviště, obrostlé divokým křovím, opuštěné uprostřed polí, kterým se říkalo „u šibenice", a jsou vydány úplnému zániku.