„Schlaggenwalder Steig" – Slavkovská stezka

Nejstarší dopravní spojení mezi Horním Slavkovem (Schlaggenwald) a Karlovými Vary

V době, kdy těžba a zpracování cínu v Horním Slavkově zažívaly rozkvět, rozvíjely se i dopravní spojení. Karlovy Vary, které díky čilému návštěvnickému ruchu byly dobrým odbytištěm pro cínové výrobky vyráběné v Horním Slavkově, odebíraly také surový cín, který zdejší šikovní řemeslníci uměli v hradbách lázeňského města umělecky zpracovat.

Není tedy divu, že už tehdy mezi oběma místy panovaly čilé obchodní styky, jež vedly i k blízkým přátelským a příbuzenským vztahům.

Protože jiné dopravní prostředky ještě chyběly, hledala se vhodná přímá pěší cesta mezi oběma městy, která by se vyhnula mnoha oklikám silnice. Tak vznikla „Schlaggenwalder Steig" – Slavkovská stezka (viz orientační mapku), po níž se odehrával čilý provoz mezi Karlovými Vary a jejich spádovou oblastí a horními městy Horní Slavkov, Schönfeld a Lauterbach. Tato stezka představovala tehdy nejfrekventovanější cestu v našem domovském kraji. Později sloužila jako oblíbená turistická trasa nádherným kusem domovské přírody, kterým se i my chceme ještě jednou – ve vzpomínce – vydat.

Naše letní putování nás vede ze Starého trhu (Alter Markt) Novou ulicí (Neue Straße) vzhůru do kopce. U poslední stodoly se ještě jednou otočíme a vnímáme obraz kostela s věží zvonice a domovní řady směřující do svahu, připomínající betlém. Nahoře u Brunnenbergu odbočujeme ze silnice vedoucí do Gfellu, sledujeme polní cestu do prohlubně „Sichäläuh" a mírným stoupáním, kolem poschitzauerského kříže, dorážíme k prstencovému zdivu bývalého popraviště, lidově zvaného „šibenice" (Galgen). Přicházíme ke kapličce se sochou svatého, zvané „Joseferl", a po krátké chvíli dosahujeme Steffelhofu „Am Sand".

Zatímco dosud cestu lemovaly kvetoucí louky a vlnící se pole, nyní nás přijímá les. Na kraji lesa se kocháme nádherným kruhovým rozhledem po krásné krajině. Na východě nás zdraví půvabná svahová vesnice Gfell se svými malebnými hrázděnými stavbami. Náš pohled klouže dál přes výšiny teplského údolí, objevujeme Leßnitz, pak symbol Horního Slavkova – kostelní věž. Zcela na jihu se na obzoru zvedá silueta schönfeldské rozhledny, vidíme také město Schönfeld, pak Hub s dolem, zatímco na jihozápadě temné jehličnaté lesy zřetelně vystupují v obrysech Špičáku (Spitzberg) a Krudumu s rozhlednou Dr. Kempf-Warte.

Cesta se nyní táhne po písčité půdě přes sukovité kořeny do kopce, nahoře na hřebeni leží vpravo Hegerhaus v lesním revíru „Af dä Haad" (Na vřesovišti). Dále vlevo, směrem k Loketu, dosahuje toto zalesněné návrší v takzvaných „Bucích" (Buchen) své nejvyšší výšky 732 m. Ta část, která od Loketu až po Hans Heiling ohraničuje ohebské údolí, se nazývá Kozí hřbet (Ziegenrücken). Toto velké lesní území se dělí na další revíry, dobře známé našim houbařům a lesním ženám: „Am Studenten", „Auf der Leck", „In der Hölle", „Hirschberg", „Hohe Riß", „Am Tanzboden".

Od úzké lesní silnice stále odbočují malé vedlejší cesty k jednotlivým revírům. Zvětralé ukazatele cesty ukazují směr na Loket, Hans Heiling a Ziegelhütten. Větve vysokých smrků, sahající daleko přes silnici, poskytují příjemný stín. U svatého obrázku „Čtrnácti svatých pomocníků" (Vierzehn Nothelfer) odbočujeme vpravo na pěšinu, která nejkratší cestou zkracuje velkou zatáčku silnice.