⟵ věta pokračuje z předchozího listu

a to ne proto, aby něco udělali pro své zdraví nebo předešli vadnému držení těla, nýbrž aby ušetřili pár korun a haléřů. Kdo měl v Loketu (Elbogen) co vyřizovat na úřadech nebo musel navštívit nemocnici, šel pěšky nebo jel na kole. Cesty vlakem do Karlových Varů se často nastupovaly ve Gfellu nebo Töppelesu, protože to vycházelo levněji. Po připojení v roce 1938 počet cestujících vzrostl.

Výňatek z jízdního řádu Říšských drah (Reichsbahn-Kursbuch) z roku 1944 ukazuje nabídku spojů:

[obr] 166e Neusattl–Schönwehr a zpět (všechny vlaky pouze 3. třída a M) — jízdní řád (Reichsbahn-Kursbuch 1944) s tratěmi RBD Drážďany: Neusattl 166 – Neusattl Bleifabrik Hp – Grünlas – Elbogen – Elbogen Fabrik – Zech – Schlaggenwald Fabrik – Schlaggenwald – Leßnitz – Schönwehr 166d, a v opačném směru Schönwehr 165d – Leßnitz – Schlaggenwald – Schlaggenwald Fabrik – Zech – Elbogen Fabrik – Elbogen – Grünlas – Neusattl Bleifabrik Hp – Neusattl 166.

U vlaků uvedených v jízdním řádu pod čísly 9092, 9094 a 9095 šlo o nákladní vlaky s přepravou osob.

Velký význam měla trať pro přepravu zboží porcelánek, živnostenských podniků a zemědělství. Od roku 1939/40 provoz silně vzrostl, protože důl na Hubu opět zahájil provoz.

Místní dráhu Elbogen–Schönwehr provozovala zpočátku akciová společnost. V roce 1925 ji převzal do vlastní správy stát. Od té doby se osobní doprava z úsporných důvodů prováděla už jen motorovými vozy (Turmtriebwagen), které jezdily samostatně nebo s přívěsným vozem. Při zestátnění byly akciové podíly – včetně podílu města Horní Slavkov – zabaveny bez náhrady. Tuto ztrátu lze vyčíslit a litovat jí. Jaké ztráty by ale akcionářům vznikly, kdyby jim byl uložen další provoz trati?

K dopravní infrastruktuře v našem kraji patřila i síť silnic. Vedení silnic bylo předurčeno zeměpisnými danostmi. Údolí (Lobstal, Zechtal/Flutbach a údolí Teplé) směřovala na sever k Ohři.

Nejdůležitější dopravní spojení a napojení na nadmístní síť cest a silnic představovala silnice z Loketu (Elbogen) do Krásna, která sloužila už ve středověku jako vojenská cesta a obchodní stezka. Po ní probíhal veškerý obrat zboží pro zásobování obyvatelstva. Veškeré přepravy (surovin, výrobků atd.) z dolu, pil, mlýnů, živnostenských podniků a později i porcelánek zajišťovaly zpočátku povozy. Ve 20. století nabývala stále většího významu doprava motorovými vozidly. To mělo za následek, že rostly nároky na stavební stav silnice. Kolem roku 1930 však jezdilo ještě tak málo automobilů, že si zainteresovaní kluci mohli bez námahy denně vést seznam jejich poznávacích značek. Nezřídka se mladiství nebo dokonce děti na kolech zavěsili na naložená auta s uhlím, aniž by dbali jakéhokoli nebezpečí. Na této silnici provozoval podnikatel v autobusové dopravě Roßmeißl,

věta pokračuje na dalším listu ⟶