ulici, Ohři, další ulici, a pak následuje zastávka Elbogen-Fabrik [Loket-Fabrika]. Aby ještě stihli vlak, běhali občas žáci reálky přes most k této zastávce. Vstup do drážního areálu byl samozřejmě zakázán! Trať dále vede po navršeném náspu a na úseku, který vznikl teprve po odstřelu skal. Zeď z přírodního kamene brání sesuvu drážního náspu a zajišťuje silniční provoz. Následují dva krátké tunely, mezi nimi most přes silnici do Horního Slavkova (Schlaggenwald) a přes Flutbach. V romantickém údolí Zechtal využívá trasa západní úbočí. Aby se předešlo příliš ostrým obloukům, byly nařezány svahy, vyhloubeny zářezy a navršeny náspy. Údolí Nallesgrünské musí být přemostěno vysokým, asi 100 m dlouhým viaduktem. Od zastávky Schlaggenwald-Fabrik [Slavkov-Fabrika] až po nádraží Schlaggenwald vede trať Stellerlwaldem, přes volné plochy opět po korunách náspů a zářezy. V okolí nádraží je třeba překonat dva malé mosty přes obecní cesty „Hohler Weg" a „Obere Trift". Trať je kolem města vedena širokým obloukem. Z nádražního prostranství lze pozorovat, jak vlaky mizí z dohledu přes Farní výšinu.
Pro tento objezd města byly zapotřebí tři umělé stavby: 1. Viadukt s devíti oblouky přes obecní cestu, silnici do Krásna (Schönfeld) a přes Flutbach. 2. 155 m dlouhý tunel, přizpůsobený vedení oblouku, mezi Horní ulicí (Obere Gasse) a Seifertsgrünem. 3. Vysoký viadukt se šesti oblouky přes údolí Wiesental. Krátce nato se u Windhofu dosahuje vrcholového bodu trati (asi 620 m n. m.). Trať pak vede po zalesněném svahu hlubokými skalními zářezy a přes viadukt u Stirnu dolů do širšího údolí Teplé. Uvnitř obce Schönwehr je přemostěna obecní cesta, než trať po navršeném náspu ústí do nádraží.
Tato 15,134 km dlouhá místní dráha byla dokončena za tři roky stavby. Je třeba zmínit, že na stavbu viaduktů a tunelů byli přizváni i Italové a Chorvati, protože měli mnoho zkušeností s používáním přírodního kamene.
Dne 7. 12. 1901 projel po trati první pravidelný vlak. Vedení trasy, stoupání – v opačném směru klesání – až 32 ‰ (= 32 m na 1000 m), úzké oblouky a chybějící technická zabezpečení umožňovaly jen omezený způsob provozu. Vznikající zátěže bylo často možné zvládnout jen přidáním postrkové lokomotivy, která nebyla k vlaku připojena. Vozový park tvořily zpočátku dvě spřažené (compound) tendrové lokomotivy firmy Krauß, těžké 40 t, dlouhé 7 m, se třemi hnacími nápravami a jednou běžnou nápravou. Oba parní dómy byly navzájem spojeny trubkou. Pro přepravu cestujících byly pořízeny čtyři osobní vozy (dřevěné třídy) a pro přepravu zboží dvacet nákladních vozů.
Vyobrazení ukazuje areál nádraží. Je na něm vidět nádražní budovu, skladiště, vedlejší budovy a koleje. Jde o průběžnou hlavní kolej, takzvanou předjízdnou kolej a vedlejší kolej, kde se nakládaly a vykládaly vozy. Nejsou zde ani vjezdová, ani odjezdová návěstidla.
K dispozici bylo pět ručně stavěných výhybek a tři ručně stavěné kolejové zarážky, které byly účelně navzájem zámkově závislé. K vážení nákladních vozů sloužila kolejová váha. K napájení žíznivých parních lokomotiv sloužil vodní jeřáb.
Jak vypadala komerční stránka věci? Poptávka po dopravních službách v osobní dopravě nebyla velká. Upřímně řečeno: kolik ze stovek zaměstnanců porcelánky jezdilo do práce vlakem? Chodili těch 2–3 km pěšky,
Straße, die Eger, eine weitere Straße, und dann folgt die Haltestelle Elbogen-Fabrik. Um den Zug noch zu erreichen, rannten manchmal die Realschüler über die Brücke zu dieser Haltestelle. Natürlich war das Betreten der Bahnanlagen verboten! Die Bahnlinie verläuft dann auf einem aufgeschütteten Damm und einem Abschnitt, der erst nach Sprengung von Felsen entstand. Eine Mauer aus Natursteinen verhindert das Abrutschen des Bahndammes und sichert den Straßenverkehr. Es folgen zwei kurze Tunnel, dazwischen eine Brücke über die Straße nach Schlaggenwald und den Flutbach. Im romantischen Zechtal wird für die Trasse der westliche Berghang genutzt. Um nicht zu starke Kurven zu bekommen, wurden Böschungen angeschnitten, Einschnitte ausgehauen und Dämme geschüttet. Das Nallesgrüner Tal muß mit einem hohen, ca. 100 m langen Viadukt überbrückt werden. Von der Haltestelle Schlaggenwald-Fabrik bis zum Bahnhof Schlaggenwald verläuft die Bahnlinie durch den Stellerlwald, über freie Flächen wiederum auf Dammkronen und durch Einschnitte. Im Bahnhofsbereich sind zwei kleine Brücken über die Ortswege „Hohler Weg" und „Obere Trift" zu überqueren. Die Strecke wird in weitem Bogen um die Stadt herumgeführt. Man kann vom Bahnhofsvorplatz aus beobachten, wie die Züge über die Pfarrhöhe dem Blickfeld entschwinden.
Für diese Stadtumgehung waren drei Kunstbauten erforderlich: 1. Ein Viadukt mit neun Öffnungen über einen Ortsweg, die Straße nach Schönfeld und den Flutbach, 2. Ein 155 m langer Tunnel, der Kurvenführung angepaßt, zwischen der Oberen Gasse und der Seifertsgrün, 3. Ein hoher Viadukt mit sechs Öffnungen über das Wiesental. Kurz danach wird beim Windhof der Scheitelpunkt der Strecke erreicht (ca. 620 m über NN). Die Bahnlinie führt dann am bewaldeten Hang durch tiefe Felseinschnitte und über den Viadukt bei Stirn ins breitere Tepltal hinab. Innerhalb der Ortschaft Schönwehr wird ein Ortsweg überbrückt, bevor die Strecke auf dem geschütteten Damm in den Bahnhof einmündet.
Diese 15,134 km lange Lokalbahnstrecke ist in dreijähriger Bauzeit fertiggestellt worden. Zu erwähnen ist, daß zum Bau der Viadukte und Tunnel auch Italiener und Kroaten herangezogen wurden, weil sie viel Erfahrung bei der Verwendung von Natursteinen besaßen.
Am 7.12.1901 ist der erste planmäßige Zug auf der Strecke gefahren. Die Streckenführung, Steigungen – in Gegenrichtung Gefälle – bis zu 32‰ (= 32 m auf 1000 m), enge Kurven und das Fehlen technischer Sicherungen ließen nur eine eingeschränkte Betriebsweise zu. Die anfallenden Lasten konnten häufig nur durch Beigabe einer Schiebelokomotive bewältigt werden, die nicht an den Zug angekoppelt war. Die Fahrzeugausstattung bestand zunächst aus zwei Verbund-Tenderlokomotiven der Firma Krauß, 40 t schwer, 7 m lang, mit drei angetriebenen Achsen und einer Laufachse. Die beiden Dampfdome waren durch ein Rohr miteinander verbunden. Für die Beförderung der Reisenden wurden vier Personenwagen (der Holzklasse) und zum Transport der Güter zwanzig Güterwagen angeschafft.
Eine Abbildung zeigt das Bahnhofsgelände. Man sieht das Bahnhofsgebäude, die Güterhalle, Nebengebäude und Gleise. Es handelt sich um ein durchgehendes Hauptgleis, ein sogenanntes Überholungsgleis und ein Nebengleis, wo Wagen be- und entladen werden können. Es gibt weder Einfahr- noch Ausfahrsignale.
Vorhanden sind fünf handgestellte Weichen und drei handgestellte Gleissperren, die in sinnvoller Weise schlüsselabhängig voneinander sind. Zur Verwiegung der Güterwagen diente eine Gleiswaage. Zur Speisung der durstigen Dampflokomotiven gab es den Wasserkran.
Wie sah nun die kommerzielle Seite aus? Die Nachfrage nach Verkehrsleistungen im Reiseverkehr war nicht groß. Ganz ehrlich: Wieviele von den Hunderten Beschäftigten bei der Porzellanfabrik fuhren mit dem Zug zur Arbeitsstelle? Sie gingen die 2–3 km zu Fuß,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.