⟵ věta pokračuje z předchozího listu

O odvoz domovního odpadu, kterému se tehdy všeobecně říkalo „Åschä" (popel), se starali obecní dělníci (Åschämannä). Táhli ruční vozík – v zimě na saních – všemi ulicemi a uličkami a sbírali odpadky (téměř výhradně zbytky ze spalování dřeva, papíru a hnědého uhlí). Svůj příchod ohlašovali zvonkem a hlasitým voláním. Kdo se chtěl zbavit odpadu, musel nádoby sám přinést k vozíku. Ten se pak vyprazdňoval na místě mimo město. Hromada odpadu rostla jen velmi pomalu. Jakákoli opatření na ochranu spodní vody atd. chyběla.

Jak vypadalo veřejné zdravotnictví v obci v desetiletích před rokem 1945?

Stávající silniční, vodovodní a kanalizační zařízení byla pravidelně udržována a podle možností zlepšována.

Svobodné povolání vykonávali praktický lékař (dr. Müller, dříve dr. Singer), dva zubní technici (Gareis, Hofmann) a jeden veterinář. Špitál již neexistoval. Nemocní byli přijímáni do nemocnice v Lokti (Elbogen). Porodní pomoc obvykle poskytovala porodní bába.

Špitál vedle kostela sv. Anny poskytoval útočiště potřebným osobám. Podle pravidel sociální péče musela každá obec poskytnout pomoc všem občankám a občanům, kteří měli domovské právo (tedy domovský list).

Existovala i preventivní opatření, jako očkování novorozenců a školních dětí, vyšetření na začátku a v průběhu školní docházky. Vzhledem k oblastnímu nedostatku jódu ve vodě a případně i v běžné stravě se dětem občas vydávaly jodové tablety.

Dospělí mohli navštěvovat přednášky o otázkách výživy, zdraví a hygieny, které se konaly zčásti veřejně, zčásti pro zvané hosty.

Naši předkové dobře znali léčivé účinky rostlin a bylin. Cíleně se sbíraly a zpracovávaly na domácí prostředky proti různým neduhům.

Postupně se zlepšovaly i sociální předpoklady (například pracovní podmínky, ochrana práce), které jsou rovněž nezbytné pro přiměřený způsob života.

Jiná městská zařízení

V roce 1910 se ve městě rozsvítilo elektrické světlo. O rok dříve uvedl koželužský továrník Roßmeissl do provozu parní zařízení, kterým bylo možné pohánět dynama na výrobu elektrické energie – ta zásobovala proudem nejen jeho tovární objekty, závodní byty atd., ale zpočátku i odběratele na území města. Náležitého díku se však Roßmeisslovi za toto pokrokové zařízení nedostalo. Když za první světové války v důsledku nedostatku petroleje silně vzrostla poptávka po domácím proudu a s velkým nákladem zřízené zařízení začalo vynášet zisk, převzalo město zásobování elektřinou do vlastní režie. Odebíralo proud z meziobecní elektrárny Unterreichenau. Roßmeissl smel do městské sítě dodávat jen na vyžádání.

Město dbalo i na svůj vzhled. Nechávalo proto obecními dělníky čistit ulice a cesty a provádět zimní údržbu, pokud k tomu podle nařízení nebyli povinni sousedé.

[obr] Místní policie

věta pokračuje na dalším listu ⟶