⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Jak lahodně a sladce se pak každou noc spávalo na měkkém polštáři, který nám nachystala dobrá matka, a ještě dnes, když ze samých starostí a strastí všedního dne zase nemohu najít spánek, pevně zavřu oči a živě vzpomínám na blažené školní a putovní dny v údolí svého mládí. A hned se vidím zase se školní brašnou na zádech, jak uprostřed svých kumpánů kráčím lesem a horami sevřeným údolím Flutbachu a večer se unaven vplížím do postýlky. Jak dobře taková únava padne a jak těžce se pak víčka zavírají do sladkého, osvěžujícího spánku – osvědčený a mnohokrát vyzkoušený prostředek! A když se do toho jednou pustím, sním dál a vidím před sebou znovu vstávat všechno, jak to kdysi bývalo v mých zecherenských školních dnech. Z Taubentoffelu se zase dívám přes údolí vzhůru k věkem zšedivělému městu a k mohutnému hradu, vidím znovu smělý řetězový most a rachotící Röhrsteg a všechny milé lidi, jak se tam za mého klukovství procházeli: dobrého pana starostu Heinla a přísného policajta Märtna, často škádleného „Wurstbarona" a hrubého „Zuckertalera", veselého Pechernaze a rozjařeného zedníka Rolanda, jak skáče z vysokého zábradlí řetězového mostu do Ohře a hned nato se jako pudl, celý zmáčený, znovu drápe na břeh. Ve snu se pak jistě blaženě usmívám nad těmi milými obrázky z dob svého dětství a hned taky, jako o prázdninových dnech, závodím s kozami na strmých stráních a shlížím z blažených výšin Zechtalu dolů na silnici, kde se pomalu táhnou těžké nákladní vozy a mezitím zase někdy zatočí za ohyb cesty rychlý kočár. A když jsem se dost nadýchal vzduchu ve výšce, letí to zase mihem z kopce dolů, rovnou do pohostinného mlýna, kde na mě čeká můj malý přítel a vede mě do hlučné, moukou zaprášené mlýnské světnice a k velkým, vodou skrápěným kolům a k tajemně hučícímu náhonu – chudák Hansl! Jednou ráno v něm našli jeho otce,

věta pokračuje na dalším listu ⟶