Kraj mladosti
Vánoční pozdrav milé domovině
O starém Krudumu a o Slavkovském lese (Kaiserwald) jsem už v průběhu let vyprávěl leccos, a přitom jsem si s obvyklou domýšlivostí nemohl odpustit, abych do vyprávění skoro pokaždé nevmísil i vlastní osobu, která tam v dávných, věkem zšedivělých časech prováděla a prožívala všelijaké kousky, veselé i smutné. Dnes se chci, pokud to půjde, přece jen trochu skromněji ovládat, ale opravdu si nemohu pomoci, pokud z toho zase vyjde najevo, že jsem v tom příběhu měl svůj podíl.
A vlastně to ani není žádný pravý příběh, co dnes chci vyprávět, i když to začíná stejně nudně jako obvykle.
Bylo to v sedmdesátých letech minulého století, kdy tichým Údolím každodenně za časného rána táhla do města tlupa hlučících školáků. Stoka ještě dnes hučí přesně tak, těsně u Císařské ulice (Kaiserstraße), údolím, ale zlá lokomotiva místní dráhy tehdy ještě svým ošklivým pískáním a supěním neznesvěcovala krajinu. Ti malí kluci přicházeli místy z pořádné dálky, odshora z údolí, odkud čirý Stříbrný potok (Silberbach) smísí svou krudumskou vodičku s Stokou a kde sazí zčernalé komíny staré porcelánky ozařují noci svou pochmurnou září. Já jsem byl přirozeně mezi tou veselou tlupou a byl při tom i malý Hansl, podsaditý synek Spitzmüllera, a když bylo počasí a bláto na cestě už příliš zlé, přátelský mlynář nás mžikem vysadil na projíždějící prázdný uhelný povoz, jehož dobrácký vozka nás pak vždycky – ovšem často promáčené deštěm nebo napůl zmrzlé – vysadil u kapličky Mutteranna na Křížové ulici (Kreuzstraße). Později děti z Údolí (Zechtal) dostaly brzy vlastní školu, ale my jsme si tehdy vzali do hlavy městskou školu, a na veselý pochod milým údolím až do města a na skvělé jízdy na uhelně černých vozech jsme si za nic na světě nechtěli nechat vzít.
Jugendland.
Ein Weihnachtsgruß an die liebe Heimat.
Vom alten Krudum und von dem Kaiserwalde habe ich im Laufe der Jahre schon etliche Male Geschichten erzählt, wobei ich es in gewohnter Ueberhebung nicht unterlassen konnte, fast allemal meine Person mit hinein zu verweben, die dort in altersgrauen Zeiten allerhand Stückeln, lustige und traurige, aufgeführt und erlebt hat. Heute will ich mich, so gut es eben geht, einiger Bescheidenheit befleißigen, aber ich kann wirklich nicht viel dafür, wenn es dabei herauskommen sollte, daß ich in der Geschichte doch wieder ein wenig mitgespielt habe.
Und eigentlich ist es auch gar keine rechte Geschichte, was ich heute erzählen will, obzwar es genau so langweilig anfängt.
Es war in den siebziger Jahren des vorigen Jahrhunderts, als durch das stille Zechtal alltäglich ein Rudel lärmender Schulknaben frühmorgens nach der Stadt zog. Der Flutbach braust heute noch gerade so, immer hart an der Kaiserstraße, durch das Tal, aber die böse Lokomotive der Lokalbahn hatte es damals noch nicht durch ihr garstiges Pfeiffen und Pusten entweiht. Die kleinen Kerle kamen zum Teile recht weit von oben im Tale, von dort, wo der klare Silberbach sein Krudumwässerlein mit dem Flutbach vermengt und die rußgeschwärzten Feueressen der alten Porzellanfabrik die Nächte mit ihrem düsteren Scheine erhellen. Ich war natürlich unter der munteren Schar und auch der kleine Hansl, des Spitzmüllers kurzstämmiger Sprößling, war dabei, und wenn das Wetter und der Morast manchmal gar zu arg waren, hatte uns der freundliche Müller flugs auf ein daherfahrendes leeres Kohlengespann gehoben, dessen gutmütiger Lenker uns dann jedesmal, freilich oft regengebadet oder halb erfroren, bei der Mutteranna-Kapelle auf der Kreuzstraße absetzte. In späterer Zeit haben die Kinder im Zechtale wohl bald ihre eigene Schule erhalten, wir aber hatten uns jetzt die Stadtschule in den Kopf gesetzt und den lustigen Marsch durch das liebe Tal bis zur Stadt und die herrlichen Fahrten auf den kohlschwarzen Hudelwagen wollten wir erst recht
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.