⟵ věta pokračuje z předchozího listu
k milému starému Krudumu, jako tenkrát o veselých Velikonocích. Pak jim chci zase vyprávět své historky a, budou-li si přát, ještě jednou zajásat nad vrcholky jedlí — — — Mezitím ale posílám všem milým krajanům přes všechny hraniční příkopy a závory — srdečné velikonoční pozdravy!
können,
zum lieben alten Krudum, wie damals zur fröhlichen Osterzeit. Dann will ich ihnen wieder meine Geschichten erzählen und, wenn sie wünschen, auch noch einmal hinabjauchzen über die Tannenwipfel — — — Inzwischen aber entbiete ich allen lieben Heimatsgenossen über alle Grenzgräben und Schlagbäume hinweg — herzliche Ostergrüße!
Milované domovině
Vánoční dopis z Vídně.
Nedávno mě znovu pořádně přepadl stesk po domově, a bylo to takto: V jednom z nejkrásnějších vídeňských kostelů se sešli chebští krajané ve velkém počtu na vzpomínkovou slavnost za padlé syny domoviny. Duchovní správu v této farnosti mají na starosti naši milí rytířští křižovníci s červenou hvězdou, kteří nám domovinu znovu a znovu, jednou z chebského a kulmského obvodu, jindy z Karlových Varů nebo z Lokte posílají do Vídně a kteří našim krajanům odjakživa znamenají kus domova. Mladý kaplan Blank, jenž tehdy sloužil slavnostní mši, je rodilým synem Chebska, neméně pak i bývalý polní kaplan chebského pluku profesor dr. Langhammer, který nám z kazatelny v zářivých barvách vylíčil nedostižné hrdinství našich bratrů a synů na všech bojištích nešťastné světové války. Nádherná kupolová stavba kostela svatého Karla už dlouho neviděla pohromadě tolik mužů v tak zbožné a slavnostní náladě jako v tuto naši domovinou neděli, a když se pak zástupy jednotlivých krajanských spolků po skončení slavnosti s vlajícími prapory rozcházely do svých čtvrtí, velké město Vídeň, jak už tolikrát předtím, se přece jen na okamžik zastavilo a vzhlédlo: ano, ano, to jsou naši chebští!
Ve mně slavnost po pochodu domů ještě zdaleka neskončila. Je-li milý kostel svatého Karla s jeho křižovníky jaksi domovským a božím koutkem chebských krajanů ve Vídni, pak i v mém domově zde existuje koutek pokoje, kde vedle jiných domovských památek stojí jako oltář můj největší poklad, nádherný obraz města a hradu Loket, obklopeného domovskými horami, dílo mistrovské ruky Waltera Dießena — a před ním v tichých hodinách konávám své domovské pobožnosti.
An die vielliebe Heimat.
Ein Weihnachtsbrief aus Wien.
Jüngst hat mich das Heimweh wieder einmal ordentlich überfallen, und das kam so: In einer der schönsten Kirchen Wiens hatten sich die Egerländer Landsleute zu einer Gedenkfeier für die gefallenen Söhne der Heimat in großer Anzahl zusammengefunden. Die Seelsorge in dieser Pfarre obliegt unseren lieben ritterlichen Kreuzherren vom roten Stern", die uns die Heimat immer und immer wieder, einmal aus dem Egerer und Kulmer Sprengel, das andere Mal aus Karlsbad oder Elbogen, nach Wien entsendet und die unseren Landsleuten seit jeher ein Stück Heimat bedeuten. Der junge Kaplan Blank, der damals das Hochamt zelebrierte, ist ein wurzelechter Sohn des Egerlandes, nicht minder aber auch der ehemalige Feldkaplan des Egerer Regimentes Professor Dr. Langhammer, der uns von der Kanzel aus das unerreichte Heldentum unserer Brüder und Söhne auf allen Schauplätzen des unglückseligen Weltkrieges in leuchtenden Farben vor Augen führte. Der herrliche Kuppelbau der Karlskirche hat schon lange nicht so viele Männer in so andachts- und weihevoller Stimmung beisammengesehen, wie an diesem unseren Heimatsfestsonntag und als die Scharen der einzelnen Landsmannschaften und Vereine nach beendigter Feier mit wehenden Fahnen in ihre Bezirke abzogen, da hat die große Stadt Wien, wie so oft schon, doch wieder einmal einen Augenblick innegehalten und aufgeschaut: ja, ja, das sind unsere Egerländer!
In mir war die Feier nach dem Heimmarsche noch lange nicht zu Ende. Ist die liebe Kirche zu Sankt Karl mit ihren Kreuzherren gewissermaßen der Heimats- und Herrgottswinkel der Egerländer in Wien, so existiert in
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.