let později, když se toto místo uvolnilo, postoupil na primáře. Zde začalo jeho záslužné působení pro jeho rodinu, pro jeho chebské krajany a v neposlední řadě i pro jeho kolegy, kteří si brzy povšimli jeho ve všech ohledech vynikající povahy a zamýšleli mu svěřit vedoucí úlohu ve vídeňském lékařském kolegiu. Samozřejmě nechyběla ani veřejná uznání za jeho působení; jsou uvedena níže v pořadí, v jakém mu byla udělena:

Královský perský Řád slunce a lva (1903), zlatý záslužný kříž s korunou (1905), knížecí lichtenštejnská jubilejní medaile (1913), císařský osmanský řád Osmanje (1916), titul vládního rady (1920), titul vrchního zdravotního rady (1926).

Jak byla jeho činnost ve vídeňském lékařském kolegiu hodnocena, vyplývá z výroční zprávy této instituce za rok 1928/29, kde se praví: „Dr. Kempf byl po mnoho let duší lékařského kolegia; věnoval veškerou svou dostupnou pracovní sílu našim ústavům, a pokud jsme se zdravou kůží dostali skrze pochmurné časy převratu a inflace a dnes jsme opět nahoře, je to bezpochyby v prvé řadě zásluha Dr. Kempfa. Ve službě lékařskému kolegiu Kempf odevzdal to nejlepší, obětoval část svého zdraví a nikdy se sám příliš nešetřil. Lékařské kolegium se stalo doslova jeho druhým já, od kolegia nebyl k odtržení, srostl s ním v jedno. Jeho působení zůstane trvale zapsáno v análech lékařského kolegia pro budoucí generace."

Roku 1911 se Dr. Kempf oženil s hudebně nadanou slečnou svého srdce, Vídeňačkou, která mu vytvořila útulný domov a stála mu po boku ve všech jeho snahách. Manželství zůstalo bezdětné.

V posledních letech se silněji projevovala stará choroba; hledal proti ní opakovaně pomoc a uzdravení. Zápal plic se stal rozhodujícím úderem v tomto boji a Kempf mu podlehl 2. května 1929 v blaženém zjasnění, poté co si předtím v hluboké zbožnosti vyžádal duchovní útěchu od krajana,

věta pokračuje na dalším listu ⟶