kočovný život, neboť rodiče bydleli v Krásně, Horním Slavkově (Schlaggenwald) a Lokti, dokud se konečně díky již zmíněnému převzetí otcovské usedlosti v Třídomí natrvalo neusadili. Mezitím k nejstaršímu přibyly ještě čtyři sourozenci. Kempfův otec byl vážná, jádrně poctivá povaha, jeho matka duševně čilá žena s živou fantazí, a v jejich prvorozeném synovi se obě dědičné vlohy šťastně doplnily a projevily v nejkrásnější podobě. Obecné školní vzdělání získal náš Andreas u velmi zdatných učitelů v Lokti. Jeho nápadné nadání volalo po dalším vzdělávání, k čemuž se naskytla vítaná příležitost na reálném gymnáziu v Lokti, ačkoli vzdálenost od Třídomí, zvláště v zimě, působila velké obtíže. Denně musel urazit dlouhou cestu s výškovým rozdílem asi 300 metrů, a k obědu měl ve školní třídě přinesený chléb s trochou másla nebo jablko, neboť otcovy příjmy při tak silné rodině lepší stravu neumožňovaly. S přeměnou lokecké školy na čistě reálku nastal pro Kempfa také obrat ve vývoji. Jeho sklony směřovaly k humanitním předmětům. Aby mohl přejít na gymnázium, vyučoval ho nezištně vznešený kněz řádu křižovníků P. Pecháček, tehdejší kaplan v Lokti, načež pak pokračoval ve středoškolských studiích ve Stříbře. Náklady na živobytí si Kempf vydělával jako domácí učitel, mimo jiné i v rodině Streeruwitzů, kde měl za žáka pozdějšího rakouského spolkového kancléře. Po složené maturitě se rozhodl pro studium medicíny ve Vídni a měl za učitele tamní kapacity tohoto oboru v čele s Billrothem. Už během vysokoškolských studií jeho zdraví nezřídka pokulhávalo, a jako mladý doktor přijal místo v mořských lázních v Rovignu, aby se zotavil a posílil i sám u Jadranu. Brzy se však vrátil do Vídně, když roku 1896 bylo na učilišti Theresianum potřeba asistenta lékaře, což se stalo jeho životním posláním, neboť o několik

věta pokračuje na dalším listu ⟶