⟵ věta pokračuje z předchozího listu
odpočinku svého otce. Byla to jen jediná svíčka, kterou jsem tam tomu dobrému muži nechal zazářit jako Jezulátko, přesto jsem se v té hodině, kterou jsem tam strávil v horoucí zbožnosti, cítil jako v jasně osvětleném vánočním dómu, v němž se ozývaly ozvěnou všechny písně mého mládí a všechen jásot Štědrých večerů mého života jako ve velké půlnoční mši. S utěšeným srdcem jsem se pak vydal na cestu, směrem ke Krudumu do domácí vánoční noci. Mřížovou bránu hřbitova ale slyším ještě dnes, jak se s mrazivým kovovým rachotem zavírá: sbohem, krásné mládí, minulo, minulo, navždy!
Jasné písně a šalmaje dětství dozněly a nyní se ozval první tón tuby a pozounu života, drsný to zvuk, který se jednoho neblahého dne zcela náhle a nečekaně změnil ve strašlivý rachot houfnic a děl. A nyní následovaly krvavé Vánoce, neklidná léta bolesti a slz, svět se zdál vyvrácen z kloubů. Velký, skvělý národ i jeho země byly rozsápány na kusy a kolem naší milované domoviny byla postavena železná zeď, nepřekonatelná pro ty, kdo zůstali venku. Znovu se zavřela velká železná brána a byla zamčena na sedm zámků, a venku před tou krutě zatarasenou branou stojí dnes, kdy křesťanstvo znovu slaví Vánoce, stárnoucí muž, který s planoucím okem a horoucí touhou vyhlíží po ztracené domovině — — —
„Vzdálený sen, mizí, jak by se zdálo, že jsem kdys tam u hrobu svého otce jako německé dítě k Bohu se modlil."
statt meines Vaters fand. Es war nur ein einziges Kerzlein, das ich dem guten Manne dort als Christkindlein aufleuchten ließ, doch wähnte ich mich in jener Stunde, die ich dort in heißer Andacht verbrachte, wie in einem hellerleuchteten Weihnachtsdome, in dem alle Lieder der Jugend und alle Jubelschreie der Christabende meines Lebens wie in einer großen Christmette wiederhallten. Getrösteten Herzens bin ich dann von dannen gezogen, krudumwärts in die heimatliche Christnacht hinaus Das Gittertor des Friedhofes aber höre ich heute noch mit frostigem Eisenhall zuschlagen: ade, schöne Jugendzeit, vorbei, vorbei, für immer!
Die hellen Lieder und Schalmeien der Kindheit waren verklungen, und nun hob der erste Tuba- und Posaunenton des Lebens an, ein gar rauher Klang, der eines unglückseligen Tages ganz jäh und unvermittelt in schauerliches Haubitzen- und Kanonengedröhne überging. Und nun folgten blutige Weihnachtsfeste, friedlose Jahre der Schmerzen und Tränen, die Welt schien aus den Angeln gehoben Ein großes, herrliches Volk und sein Land ward in Fetzen gerissen und um unsere geliebte Heimat ein Eisenwall errichtet, der für die Draußengebliebenen unübersteigbar ist. Wieder einmal war ein großes Eisentor zugeschlagen und mit sieben Schlössern verriegelt worden, und draußen vor der grausam verrammelten Pforte steht heute, da die Christenheit wieder Weihnacht feiert, ein alternder Mann, der mit brennendem Auge und heißer Sehnsucht nach der verlorenen Heimat auslugt — — —
„Ein ferner Traum, verblassend, wi'l es scheinen Daß ich einst dort an meines Vaters Grab Als deutsches Kind zu Gott gebetet hab'."
Než vypustím do světa svou letošní vánoční epištolu určenou městu a kraji kolem Lokte, musím se konečně čtenářům Loketské noviny (Elbogener Zeitung) po všech pravidlech představit. Je tomu už dávno, co jsem naposledy viděl rodné kraje; ze starší generace, s níž jsem vyrůstal, mnoho lidí už nezbylo a mladí o mně nevědí vůbec nic. Nu,
Ein Weihnachtsbrief aus Wien.
Bevor ich meine diesjährige Weihnachtsepistel an die Stadt und das Land Elbogen loslasse, muß ich mich den Lesern der Elbogener Zeitung doch endlich einmal in aller Form vorstellen. Es ist schon lange her, daß ich die Heimatgefilde nicht mehr gesehen; von dem älteren Geschlecht, das mit mir aufwuchs, sind nicht viele mehr vorhanden und die Jugend weiß rein gar nichts von mir Nun,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.