že nás pan lesní zasáhl tak hluboko do srdce.
Ano, a ještě jedna malá nehoda se mi jednou přihodila o Štědrém večeru, která však milostivým řízením prozřetelnosti, snad samotného Jezulátka, dopadla nakonec zase v jasném vánočním jásotu. Tu historku jsem už jednou před lety podrobně vyprávěl a dnes chci jen krátce sdělit, že jednou bylo malé unavené studentíčko na cestě domů, těsně před rodnou vsí, s cestovním kufříkem na zádech, otcem nalezeno napůl zmrzlé a spící na lesní cestě u Svatého Mikuláše pod Krudumem a doma pod vánočním stromečkem se pomalu rozehřálo a vrátilo se k životu. To byly pak Vánoce, jaké se veseleji a radostněji neslavily nikde, a myslím si dodnes, že jsem tenkrát v našich jásavých písních slyšel milé andílky a jejich „Sláva na výsostech Bohu".
Jednou však mi náhle a docela nečekaně dosnil zlatý sen dětství a nezářil mi už žádný vánoční stromeček, který by rodičovská a dětská láska věnovaly jeden druhému. Drsný osud roztrhl sourozence daleko od sebe, rodiče po vyčerpávající celoživotní práci odešli na věčný odpočinek. Tu jsem jednou o Štědrém večeru byl úplně sám v tom velkém hlavním městě, kdesi jen jako přihlížející, dokud jsem se neschoval v tiché, studené komůrce a neplakal slané slzy. A zase jednou, kolem téhle doby, jsem si krátce rozhodnut sbalil cestovní tašku a spěchal na funícím dýmajícím oři vstříc milé domovině. Když jsem dorazil do toho milého starého města na Ohři, hlavního města mého mladého kraje, chystali se tam právě ve svých osvětlených světnicích k vánoční slavnosti. Než jsem se vydal na noční cestu přes Kamenný luh přes náhorní plošinu ke Krudumské vísce, chtěl jsem, veden vnitřním nutkáním, ještě jednou sám prožít svou vlastní malou vánoční slavnost. Bylo to tam venku na výšině, hned u silnice na Nové Sedlo, kde jsem otevřel železnou mřížovou branku a mezi sněhem pokrytými, tvrdě zmrzlými hroby jsem záhy našel místo posledního
ſelbigen
Abende weder dem Bäumlein noch mir an, daß uns der Herr Förster so tief ins Herz getroffen hatte.
Ja, und noch ein kleines Mißgeschick ist mir da einmal am Weihnachtsabende widerfahren, das aber durch gnädige Fügung der Vorsehung, wahrscheinlich des Christkindleins selbst, auch wieder in hellen Christnachtsjubel ausgegangen ist. Ich habe die Geschichte einmal vor Jahren schon ausführlich erzählt und will heute nur kurz berichten, daß einmal ein müdes, kleines Studentlein auf der Heimreise knapp vor dem Heimatsdorfe mit einem Reisekofferchen auf dem Rücken von seinem Vater als halberfroren und schlafend auf dem Waldwege bei Sankt Niklas am Krudum aufgelesen wurde und daheim unter dem Christbaum langsam aufgetaut und wieder zum Leben gekommen ist. Das war alsdann ein Weihnachtsfest, wie es lauter und freudiger nirgends gefeiert wurde, und ich meine heute noch, daß ich die lieben Engelein und ihr „Ehre sei Gott in der Höhe" in unseren Jubelliedern vernommen habe.
Einmal aber, da war mir mit einem Schlage und ganz unversehens der goldene Traum der Kindheit zu Ende geträumt, und es leuchtete mir kein Christbäumchen mehr zu, das Eltern- und Kindesliebe einander gewidmet. Vom rauhen Schicksal waren die Geschwister weit von einander gerissen, die Eltern nach aufreibender Lebensarbeit heimgegangen zur ewigen Rüste. Da war ich einmal am Christabend mutterseelenallein in der großen Hauptstadt, irgendwo Zaungast, bis ich mich in stiller, kalter Kammer verkroch und salzige Zähren weinte. Und wieder einmal um diese Zeit packte ich kurz entschlossen meine Reisetasche und eilte auf schnaubendem Dampfrosse der lieben Heimat zu. Als ich in der lieben, alten Stadt an der Eger, der Hauptstadt meines Jugendlandes, anlangte, da rüsteten sie in ihren hellerleuchteten Stuben gerade zur Weihnachtsfeier. Ehe ich die nächtliche Wanderung durch die Steinloh über die Hochfläche zum Krudumdörfchen antrat, wollte ich einem Herzensdrange folgend, noch einmal eine eigene kleine Weihnachtsfeier begehen. Es war dort draußen auf der Höhe hart an der Neusattler Straße, wo ich eine eiserne Gittertür aufstieß und zwischen schneebedeckten, hartgefrorenen Grabhügeln alsbald die Ruhe-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.